ECLI:CZ:US:2010:2.US.860.10.1
sp. zn. II. ÚS 860/10
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 2. září 2010 sp. zn. II. ÚS 860/10 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Bytostav Poruba, a. s., se sídlem Dělnická 382, Ostrava, proti příkazu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 1 KZN 4281/2009 ze dne 26. ledna 2010, jímž byla nařízena prohlídka sídla stěžovatelky, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako účastníka řízení.
Příkaz státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 1 KZN 4281/2009 ze dne 26. ledna 2010 se ruší.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 24. března 2010 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu, jímž byla podle §83a odst. 1 trestního řádu nařízena prohlídka jiných prostor, a to sídla stěžovatelky, za účelem zajištění stacionárních a přenosných počítačů Ing. L. J., včetně přenosných paměťových médií, tak, aby mohly být jednak zajištěny dokumenty, jež si mezi sebou zasílali Ing. L. J. s Mgr. H. K. ohledně zakázky na rekonstrukci domu na adrese E., Ostrava, a dále aby mohly být zajištěny všechny dokumenty stěžovatelky týkající se předmětné zakázky. Stěžovatelka dovozuje, že vydáním napadeného příkazu došlo k porušení jejích základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 12 a 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadeného příkazu v souladu s tvrzeními stěžovatelky vyplývá, že uvedený příkaz byl vydán ve trestním řízení, v němž je policejním orgánem od 9. listopadu 2009 prověřováno podezření ze spáchání přípravy trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 a 4 trestního zákona, případně přípravy trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 1 a 4 písm. a) a b) trestního zákona, trestného činu podplácení podle §161 odst. 1 a 2 písm. a) a b) trestního zákona, které bylo 21. ledna 2010 rozšířeno o podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a trestného činu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a c) trestního zákoníku. K těm mělo dojít určitými kroky, na kterých se společně dohodli a následně učinili Ing. L. J. (člen dozorčí rady stěžovatelky) a Mgr. H. K. (zaměstnankyně Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih), k tomu, aby ve prospěch stěžovatelky ovlivnili výběrové řízení Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih týkající se zakázky na rekonstrukci domu na adrese E., Ostrava.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na to, že podle právních názorů obsažených v nálezech sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. listopadu 2006 (N 200/43 SbNU 239) a sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. srpna 2008 (N 147/50 SbNU 297) musí být prohlídka jiných prostor v trestním řízení ve fázi před zahájením trestního stíhání konkrétní osoby provedena toliko jako úkon neodkladný či neopakovatelný. Tuto okolnost sice napadený příkaz v odůvodnění uvádí, avšak podle stěžovatelky nedostatečně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž podle stěžovatelky vyplývá, že orgány činné v trestním řízení nevědí, jaké důkazy mají být zjištěny a následně zajištěny. V příkazu rovněž není uvedena jediná seznatelná skutečnost, resp. důkaz, kterým by policejní orgán v době vydání napadeného příkazu disponoval stran prověřovaného jednání. Poukazuje přitom na skutečnost, že výběrové řízení na předmětnou zakázku bylo vyhlášeno až dne 15. prosince 2009, tj. dlouho po prvním zahájení úkonů trestního řízení v dané věci. Má tak obavu, že policejní orgán neprováděl prohlídku za účelem získání důkazního materiálu k existujícímu podezření z trestné činnosti, ale že naopak bude své podezření konstruovat až na základě výsledku předmětné prohlídky, což považuje za rozporné s ústavním pořádkem. Dále poukazuje, že měla být podle napadeného příkazu zajištěna výpočetní technika Ing. L. J., ačkoliv ve skutečnosti byla při prohlídce zajištěna výpočetní technika ve vlastnictví stěžovatelky. Z toho vyvozuje, že byly zajištěny nejspíše jiné věci, než kterých se příkaz týkal. V příkazu rovněž absentuje termín "provedení prohlídky jiných prostor" a údaj o orgánu, který má prohlídku provést. S odkazem na právní názor obsažený v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne 10. října 2001 (N 147/24 SbNU 59) pak poukazuje na to, že jsou chráněna i její ústavně zaručená základní práva a svobody (na ochranu dobrého jména a dobré pověsti, na nedotknutelnost prostor sloužících k podnikání, na důvěrnost obsahu záznamů a písemností a tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením) coby právnické osoby.
4. Krajské státní zastupitelství v Ostravě navrhlo, aby byla ústavní stížnost jako nedůvodná zamítnuta nebo odmítnuta. Konkrétně uvedlo, že je z předmětného příkazu zřejmé, kde má být prohlídka provedena a okruh věcí, kterých se má týkat. Zákon přitom nepožaduje, aby byl v příkazu uveden i čas prohlídky. Z povahy příkazu je rovněž zřejmé, že mají být zajištěny věci, které užíval Ing. L. J. v předmětných prostorách, a není relevantní, komu patřily. V příkaze jsou taktéž vyloženy skutkové okolnosti odůvodňující provedení prohlídky, jaké skutečnosti mají být zjištěny a proč je prohlídka neodkladná a neopakovatelná. To, v jakých konkrétních krocích měla Mgr. K. spolupracovat s Ing. J. v prověřované věci, mělo vyplynout z vyhodnocení zajištěných věcí. Státní zástupce přitom v dané procesní fázi nemá s ohledem na vlastní procesní taktiku povinnost seznamovat podezřelé či obviněné se zajištěnými důkazy a jejich hodnocením [nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. července 2003 (N 105/30 SbNU 471)]. Úkony trestního řízení byly zahájeny v době, kdy již byly vyhlašovatelem výběrového řízení otevřeny obálky s nabídkami.
5. Stran případných účinků nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. června 2010 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.) uvádí, že napadený příkaz byl vydán před vydáním uvedeného nálezu, kdy pravomoc byla svěřena policejnímu orgánu a státnímu zástupci. V téže věci přitom byly vydány i příkazy k domovní prohlídce soudcem, a lze tedy předpokládat, že kdyby měl v té době pravomoc vydat předmětný příkaz soudce, tak by jej vydal. Poukazuje na to, že derogační nález působí podle §70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon") pro futuro a podle §71 odst. 2 zákona zůstávají pravomocná rozhodnutí vydaná na základě zrušeného právního předpisu v platnosti, avšak jsou nevykonatelná. S ohledem na to považuje vydaný příkaz za ústavně konformní.
6. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných podústavními předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody těchto osob, zaručených ústavním pořádkem [nález sp. zn. I. ÚS 68/93 ze dne 21. dubna 1994 (N 17/1 SbNU 123)].
7. Jak již Ústavní soud v minulosti judikoval, není vázán důvody obsaženými v ústavní stížnosti, jimiž stěžovatel argumentačně dokládá tvrzený zásah do ústavně zaručených základních práv, je však vázán samotným návrhem. Ústavní soud tedy může shledat důvody zásahu do základního práva odlišně od důvodů namítaných stěžovatelem, nemůže však rozhodovat nad rozsah toho, co stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje [(ultra petitum - srov. nález sp. zn. II. ÚS 303/95 ze dne 4. února 1997 (N 14/7 SbNU 99), nález sp. zn. II. ÚS 168/03 ze dne 3. června 2004 (N 78/33 SbNU 255) a jiné].
8. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 dospěl mimo jiné s odkazem na rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva, zaujímající širší pojetí institutu obydlí pro účely stanovení rozsahu základního práva garantovaného čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), k závěru, že právo na respektování obydlí zahrnuje i požadavek respektu k soukromí sídla společnosti, poboček či provozoven právnických osob (viz bod 19 a násl.). Dále konstatoval, že garancemi proti možnému zneužití pravomoci ze strany veřejné moci představuje především soudní kontrola těch nejintenzivnějších zásahů do základních práv a svobod osob (viz body 22-23). Dospěl přitom k závěru, že tyto maximy plynoucí z ústavního pořádku vyžadují, aby o vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků rozhodoval nezávislý a nestranný orgán, za nějž nelze považovat státního zástupce (bod 26). To vedlo k rozhodnutí, jímž bylo zrušeno ustanovení §83a v odst. 1 části věty první a věty druhé trestního řádu ve slovech "v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce."
9. V nyní posuzovaném případě je napadeno rozhodnutí státního zástupce, kterým byl podle §83a odst. 1 trestního řádu vydán příkaz k prohlídce sídla stěžovatelky jako obchodní společnosti. Předmětný příkaz byl tedy ve světle shora uvedeného právního názoru vydán v rozporu s ústavním pořádkem. K tomuto rozporu přitom Ústavní soud, coby soudní orgán ochrany ústavnosti v řízení na ochranu základních práv a svobod, v konkrétní věci nemůže nepřihlédnout. Nic na tom nemění zcela správná námitka Krajského státního zastupitelství v Ostravě, že se tak stalo na základě tehdy platné a účinné úpravy podústavního práva, která neměla alternativu. Pravá retroaktivita v případě vyslovení protiústavnosti již zrušeného zákona (jehož adresátem je veřejná moc) a posouzení předchozích skutkových jednání ústavně konformní právní úpravou s účinky ex tunc na straně veřejné moci je přípustná s ohledem na to, že nezakládá porušení principu ochrany důvěry občanů v právo, příp. zásah do právní jistoty, resp. nabytých práv [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. února 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.) a též Herc, T.: Účinek derogačního nálezu Ústavního soudu na právní vztahy in ProRo 2008, 6: 195 a násl.].
10. S ohledem na uvedené bylo ústavní stížnosti zcela vyhověno, neboť tím, že napadený příkaz k prohlídce sídla stěžovatelky, jako obchodní společnosti, byl vydán státním zástupcem, a nikoliv soudem, byla porušena základní práva stěžovatelky podle čl. 12 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Proto byl napadený příkaz podle §83 odst. 3 písm. a) zákona zrušen, jak je uvedeno ve výroku.
11. Ústavní soud se přitom již nezabýval vlastní argumentací stěžovatelky, protože posouzení této argumentace by na učiněném závěru nemohlo nic změnit.