ECLI:CZ:US:2011:4.US.2036.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2036/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti způsobu řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 78/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 11. 7. 2011 doručena ústavní stížnost stěžovatele, která neměla náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel v podání nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje podmínku povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem. Byl proto vyzván k odstranění vad podání výzvou Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2011, v níž mu byla k odstranění vad stanovena lhůta 30 dnů, a zároveň byl upozorněn na to, že neodstranění vad jeho podání v uvedené lhůtě je důvodem odmítnutí návrhu. Výzvu k odstranění vad stěžovatel, jak patrno z poštovní doručenky, převzal dne 11. 8. 2011. V určené lhůtě stěžovatel vady neodstranil.
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 9. 2011, stěžovatel k výzvě na odstranění vad podání sdělil, že je předběžně domluven s Mgr. P. F., advokátkou Advokátní kanceláře v Šumperku o zastupování s tím, aby ji Ústavní soud určil k zastoupení. Stěžovatel však je již v řízení zastoupen shora označeným advokátem Mgr. Ivo Šotkem na základě ve spisu založené plné moci ze dne 29. 6. 2011, aniž by byla tato plná moc k zastupování jím nebo jeho právním zástupcem vypovězena.
Na základě uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není v řízení zastoupen v souladu s §30 zákona o Ústavním soudu, neboť povinné zastoupení před Ústavním soudem je třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale materiálně, tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána - srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."
Z předchozích řízení před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatel, který podal již několik ústavních stížností, byl dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Stanovování dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by znamenalo zvýhodňování stěžovatele oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudkyně zpravodajka