ECLI:CZ:US:2011:4.US.21.09.1
sp. zn. IV. ÚS 21/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele PhDr. J. V., zastoupeného Mgr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171, Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 ze dne 1. 4. 2008 a č. j. 33 Nc 1104/2005-65, příkazu soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta č. j. 35 EX 69/06-68 a o návrhu na zrušení §46 odst. 3 v první větě za čárkou zákona č. 120/2001 Sb. a §11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 2, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhl zrušení citovaných ustanovení zákona o soudních exekutorech a vyhlášky upravující jejich odměny a náhrady v exekučním řízení. Spolu s ústavní stížností předložil kopii podání ze dne 2. 1. 2009, učiněného k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný či podaný po lhůtě k tomu stanovené. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení či na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat mj. ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona o Ústavním soudu [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §64 odst. 1, písm. e) a odst. 2 písm. d), §74 a §43 odst. 1 písm. a), e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, když §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky - stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy přípustných procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení. Z obsahu návrhu, připojené kopie podání k Nejvyššímu soudu České republiky a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171 vyplývá, že stěžovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek, tj. dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 352/2008-171, Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 a příkazu exekutora č. j. 35 EX 69/06-68, využil a tak dovolání je nutno považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nutno dovodit, že stěžovatel podal ústavní stížnost předčasně a jde tedy o návrh nepřípustný. Lze dodat, že přezkum stížností napadených rozhodnutí Ústavním soudem ještě předtím, než by o podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud, by znamenal faktické nahrazení jeho rozhodovací činnosti, čímž by Ústavní soud nepřijatelně vstoupil do soustavy obecných soudů a takový postup by byl v rozporu s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Konečně, poté, co Nejvyšší soud ve věci odvolatele rozhodne a stěžovatel k obsahu rozhodnutí bude mít výhrady, je dána možnost ve stanovené lhůtě proti němu ústavní stížností brojit, případně postupovat dle §72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu.
Pro výše uvedené a pro zjištění, že stěžovatel v dovolání uplatnil námitky proti shodným rozhodnutím (s výjimkou usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 33 Nc 1104/2005-65, jímž bylo rozhodnuto o námitkách proti výše označenému příkazu exekutora č. j. 35 EX 69/06-68, který pak nabyl právní moci dne 14. 12. 2006), s poukazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (usnesení sp. zn. IV. ÚS 393/06 a násl.) bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poněvadž byla ústavní stížnost navrhovatele odmítnuta, nepřichází v úvahu rozhodování o jeho návrhu na zrušení označených ustanovení právních předpisů (§74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) .
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2011
Pavel Holländer
soudce zpravodaj