ECLI:CZ:US:2011:4.US.3093.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3093/10
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. H., právně zastoupené Mgr. Markétou Tylečkovou, advokátkou se sídlem Advokátní kanceláře JUDr. Marcela Neuwirthová Havířov, Dělnická 434/1a, proti jinému zásahu Celního ředitelství v Ostravě ze dne 15. září 2010, spočívajícím v provedení domovní prohlídky na nemovitostech stěžovatelky, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka požadovala, aby Ústavní soud deklaroval zásah do jejího ústavně zaručeného práva na domovní svobodu, zakotvený v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i do práva na ochranu vlastnictví zakotveného v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, a práva na nedotknutelnost osoby zakotvenou v čl. 7 odst. 1 Listiny.
Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 15. září 2010, sp. zn. 0 Nt 1719/2010, byl vydán příkaz k domovní prohlídce rodinného domu č.p. 64, nacházejícího se na parcele č. 638 a přilehlých nebytových prostor - garáže na p.č. 637, a těchto pozemků, vše zapsáno na LV 603 pro katastrální území Staré Město u Karviné, obec Karviná, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, ve vlastnictví stěžovatelky. Tento příkaz byl realizován Celním ředitelstvím Ostrava, Odborem pátrání a dohledu, ve věci vedené pod sp. zn. OV-1431/TS-46/2010.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že domovní prohlídka byla, z jí neznámého důvodu, provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve fázi prověřování trestné činnosti třetí osoby. Uvedla, že před zahájením prohlídky nebyla poučena o svých právech a povinnostech, které jí z provedení prohlídky vyplývají, přičemž poučení neobsahoval ani příkaz k provedení prohlídky. Jak dále uvedla, nebylo jí sděleno, že domovní prohlídku je nutno provést i ve všech jí vlastněných prostorách, ačkoliv před zahájením úkonu uvedla, že určitou část (garáž) pronajímá třetí osobě. Z příkazu k domovní prohlídce bylo stěžovatelce zřejmé pouze to, že její nemovitost má užívat D. R. a že účelem prohlídky je zajištění zařízení na výrobu alkoholu a alkohol, aniž by byly tyto okolnosti nějak upřesněny. Stěžovatelka dále namítá, že pokud orgán veřejné moci měl poznatky o užívání její nemovitosti třetí osobou, měla být prohlídka provedena pouze v tom rozsahu, v jakém byly poznatky o rozsahu užívání nemovitosti třetí osobou. Proto měla být prohlídka dalších prostor (domu stěžovatelky) náležitě zdůvodněna. Policejní orgán provedl domovní prohlídku pouze s tím, že stěžovatelce předal příkaz k jejímu provedení, provedl její krátký výslech a aniž by z něj vyvodil očekávané závěry začal s prohlídkou všech prostor ve vlastnictví stěžovatelky.
S ohledem na uvedené stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vyslovil, že provedením domovní prohlídky Celní ředitelství v Ostravě porušilo její zaručená práva, zakázal Celnímu ředitelství v Ostravě pokračovat v porušování jejích práv a přikázal Celnímu ředitelství v Ostravě obnovení předchozího stavu.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a stěžovatelkou předloženými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že současně s projednávanou ústavní stížností podala stěžovatelka další návrh, vedený u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3094/10, v němž napadla rozhodnutí Okresního soudu v Karviné ze dne 15. září 2010, sp. zn. 0 Nt 1719/2010, jímž byl vydán příkaz k předmětné domovní prohlídce. Tento návrh Ústavní soud projednal a jako zjevně neopodstatněný jej usnesením ze dne 1. března 2011 odmítl.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek - §72 odst. 2 al. 2 zákona o Ústavním soudu) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.
Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky.
Do rozhodování orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn zasahovat pouze tehdy, pokud by tyto vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv a tím zasáhly do ústavnosti právního státu samotné. V projednávaném případě však taková situace nenastala.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojila proti provedení domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu, absence poučení v příkazu, jakož i nesprávného vyhodnocení informací, které stěžovatelka policejnímu orgánu poskytla, tedy, že pronajala svou garáž třetí, jí neznámé osobě. Přesto byla domovní prohlídka provedena. Jak již Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 3094/10, uvedl, příkaz k domovní prohlídce obsahoval informaci pro jaký trestný čin je řízení vedeno. Byly specifikovány veškeré prostory, v nichž má být (a následně byla) prohlídka provedena, jakož i označení vlastníka nemovitostí a orgánu veřejné moci, který je provedením prohlídky pověřen. Dostatečně je odůvodněna i neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky.
Pokud tedy byla provedena prohlídka všech prostor uvedených v příkazu, bylo tak učiněno proto, že nebylo předem možno vyloučit výskyt hledaných předmětů kdekoliv, a to přesto, že fakticky byly stěžovatelkou vydané věci nalezeny výhradně v pronajaté garáži (viz protokol o provedení prohlídky). Z protokolu rovněž plyne, že se stěžovatelka prohlídky zúčastnila poté, co byla řádně vyslechnuta a poučena. Výsledek prohlídky pak prokázal její důvodnost, neboť byly vydány nejen předměty sloužící ke stáčení, lahvování, zátkování a značení lahví, ale také více než 2.500 litrů lihovin.
Podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny je obydlí nedotknutelné, vstup není bez souhlasu obyvatele dovolen, přičemž jen zákon stanoví, kdy může soudce vydat příkaz k domovní prohlídce výhradně pro účely trestního řízení. Čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny zaručují každému právo vlastnit majetek a ochranu tohoto práva, jakož i vyloučení vyvlastnění či omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Čl. 7 odst. 1 Listiny pak zaručuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, přičemž k omezení může dojít jen podle zákona.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti neuvedla žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že postupem Celního ředitelství Ostrava při provádění soudního příkazu došlo k zásahu do jejích základních práv. Orgán veřejné moci postupoval v mezích zákonného zmocnění, jakož i v souladu se soudním příkazem. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu