ECLI:CZ:US:2011:4.US.3579.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3579/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti L. K., zastoupeného JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou, AK se sídlem Sladkovského 484, 530 02 Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 12. 10. 2010 č. j. 13 To 497/2010-81 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 9. 2010 č. j. 24 PP 201/2010-65 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále též jen "podmíněné propuštění") soudem prvého stupně, resp. o zamítnutí jeho stížnosti proti prvostupňovému rozhodnutí soudem stupně druhého.
Stěžovatel se s důvody pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění neztotožňuje. Především namítá nemožnost posouzení žádosti na základě vnitřní diferenciace věznice dané vnitřním řádem takovéto věznice a nikoli zákonem. Postupem obecných soudů tak bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud již několikrát judikoval, že ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nebylo porušeno odmítnutím žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, pokud obecné soudy řádně zkoumaly a posoudily splnění zákonných podmínek pro aplikaci tohoto institutu a své úvahy v tomto směru zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnily. K porušení práva na soudní ochranu by došlo zejména za situace, pokud by byla stěžovateli upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 715/04, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2144/09 - oba přístupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).
Aniž by chtěl Ústavní soud zpochybňovat přípravu a pozitivní snahu stěžovatele na začlenění do svobodné společnosti, je třeba konstatovat, že neexistuje ústavně zaručené právo, aby bylo vyhověno jeho žádosti o podmíněné propuštění. Posouzení splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je plně věcí soudcovské úvahy. Je výlučně věcí obecných soudů, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. Jejich závěry jsou z povahy věci založeny v rovině tzv. soudního uvážení, směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu; o relevantní nesprávnost zde může jít jen tehdy, nemohou-li soudem dosažené závěry - vůbec - obstát, zatímco není samo o sobě rozhodné, že význam hledisek, jež pro ně soud pokládal za určující, může být hodnocen též odlišně. (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 70/09 - přístupný na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx)./
Ve věci stěžovatele nic nenasvědčuje tomu, že by byl obecnými soudy porušen řádný procesní postup; námitky stěžovatele tvrdící opak Ústavní soud nesdílí. Co do dalších rozhodovacích důvodů odkazuje Ústavní soud na odůvodnění stěžovaných rozhodnutí; maje tato za správná a ústavně konformní necítí potřebu znovu je jinými slovy opakovat či cokoli dalšího k nim dodávat.
Ústavní soud proto, na základě shora uvedeného, posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu