ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.13.11.1
sp. zn. Pl. ÚS 13/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Praha 5, Preslova 1269/17, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 30 A 110/2010-43, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů a ustanovení §90 odst. 3 věta druhá, §93 odst. 5 věta druhá a §104 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený na zrušení ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů a ustanovení §90 odst. 3 věta druhá, §93 odst. 5 věta druhá a §104 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
I.
1. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. ledna 2011, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 30 A 110/2010-43 (dále jen "napadené rozhodnutí"), kterým Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva města Slavkov u Brna, konaných 15. a 16. října 2010, z důvodu porušení čl. 6 a čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 81 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Návrh na zrušení napadeného rozhodnutí spojil stěžovatel s návrhem na zrušení ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (dále jen "zákon č. 491/2001 Sb.") a ustanovení §90 odst. 3 věta druhá, §93 odst. 5 věta druhá a §104 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.").
II.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě zopakoval svá tvrzení uvedená v žalobě o neplatnost voleb a neplatnost hlasování a tvrdil, že podle jemu dostupných informací byly volební schránky ve Slavkově u Brna po dobu 10 hodin (od pátku dne 15. října 2010 od 22.00 hodin do soboty dne 16. října 2010 do 8.00 hodin) mimo osobní a přímý dohled členů okrskové volební komise č. 2 a dalších, čímž byl porušen zákon č. 491/2001 Sb. a ústavní právo občanů na tajné hlasování. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že podle jeho názoru se provádění voleb v České republice dostalo do vážné krize a popsal konkrétní případy, ke kterým mělo dojít ve volebním okrsku č. 1 Doubrava - Břehy, v obci Tatrovice a v Českém Těšíně. Krajskému soudu rovněž vytýkal, že napadené rozhodnutí veřejně nevyhlásil, nebylo rozhodnuto jménem republiky a podrobil kritice i skutečnost, že rozhodnutí nabývá právní moci dnem vyvěšení a nelze proti němu podat kasační stížnost. Z těchto důvodů proto stěžovatel navrhl i zrušení napadených ustanovení zákona č. 491/2001 Sb. a s. ř. s.
III.
4. Podle ustanovení §11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavnímu soudu"), si plénum Ústavního soudu atrahovalo rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§90 soudního řádu správního), a to včetně rozhodnutí, jímž se návrh odmítá. Toto organizační rozhodnutí dopadá i na případ nyní posuzované ústavní stížnosti; proto ji projednalo a rozhodlo o ní plénum Ústavního soudu.
IV.
5. Ústavní soud konstatuje, že návrh byl podán včas, navrhovatelem k tomu oprávněným, a že z hlediska formálních náležitostí vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. Ústavní soud se volebním soudnictvím opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí, z nichž lze dovodit následující obecné principy upínající se ke stěžovatelem zmíněným ústavním právům. V nálezu ze dne 29. ledna 2007 sp. zn. IV. ÚS 787/06 (in http://nalus.usoud.cz) v bodech 27, 28 a 29 Ústavní soud vyslovil, že: "Ve volbách do obecních zastupitelstev nejde jen o práva voličů a volebních stran, nýbrž též o práva kandidátů na členy zastupitelstva a o práva zvolených kandidátů, která vyplývají z práva ucházet se za rovných podmínek o volené funkce, a v případě zvolení tyto funkce bez překážek vykonávat... Ve volebním soudnictví nejde jen o to, zda byl porušen volební zákon objektivně či subjektivně, nýbrž je třeba vzít v úvahu všechny okolnosti konkrétního případu a intenzitu a způsob porušení volebního zákona. Nikoliv každé porušení volebního zákona vyvolává (je-li napadeno) neplatnost voleb. Každý případ je nutno posuzovat a vyhodnocovat nikoliv formálně, nýbrž materiálně: vždy individuálně a s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem. Prvotním úkolem volebního soudnictví je totiž ochrana funkce voleb v demokratické společnosti z hlediska tzv. objektivního ústavního práva; proto je třeba i v rámci něho reflektovat ochranu základních práv a svobod fyzických a právnických osob... Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality".
7. Stěžovatel se v žalobě, podané krajskému soudu dne 29. října 2010 podle ustanovení §60 odst. 2 a 3 zákona č. 491/2001 Sb., domáhal vyslovení neplatnosti voleb a neplatnosti hlasování z důvodu, že volební schránky ve volebních místnostech ve Slavkově u Brna a v registračním místě Městského úřadu ve Vyškově byly po dobu 10 hodin mimo osobní a přímý dohled členů okrskové volební komise č. 2 a dalších a tím byl porušen zákon č. 491/2001 Sb. a ústavní právo občanů na tajné hlasování. Stěžovatel napadl popsaný a dle jeho názoru protiústavní a nezákonný postup volební komise, netvrdil však, že by došlo k porušení pečetí či k manipulaci s volebními schránkami.
8. Krajský soud měl tedy na základě žaloby stěžovatele posoudit, při respektování výše uvedených relevantních principů vztahujících se zejména k právu stěžovatele na řádné zajištění podmínek organizace voleb, zda stěžovatelem popsaným postupem došlo k porušení ustanovení §37 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., a to způsobem, který mohl ovlivnit výsledky hlasování a výsledky voleb do zastupitelstev obcí v obci Slavkov u Brna.
9. Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že krajský soud se celou věcí podrobně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí odpovídajícím způsobem uvedl, jak se s námitkami stěžovatele vyrovnal a proč návrh na vyslovení neplatnosti hlasování a neplatnosti voleb jako nedůvodný zamítl. Krajský soud konstatoval, že ze zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku č. 2 ve Slavkově u Brna nelze dovodit, že by bylo porušeno ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. Toto ustanovení výslovně zakotvuje postup okrskové volební komise po ukončení hlasování první den voleb a před zahájením hlasování druhý den voleb s tím, že okrsková volební komise zajistí zapečetění volební schránky, popřípadě přenosné volební schránky tak, aby do nich nebylo možné vkládat hlasovací lístky ani je vybírat, a zabezpečí i ostatní volební dokumenty. Před zahájením hlasování druhého dne voleb pak okrsková volební komise zkontroluje neporušenost pečetí a sejme je. Krajský soud správně uvedl, že citované ustanovení po členech okrskové volební komise nepožaduje, aby po celou dobu konání voleb neustále volební schránku osobně a přímo kontrolovali a nelze tedy ani mít za to, že by ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. mělo být v rozporu s Ústavou či s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Krajský soud rovněž neshledal souvislost mezi volební schránkou umístěnou v registračním místě Městského úřadu ve Vyškově (resp. dozorem nad ní) a volbami do zastupitelstva města Slavkov u Brna. Argumentaci krajského soudu tak, jak je rozvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí, považuje Ústavní soud za srozumitelnou a ústavně konformní.
10. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani námitkám stěžovatele ve kterých tvrdí, že krajský soud porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že nenařídil ústní jednání, že nebylo rozhodnuto jménem republiky, ani že usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení. Procesní postup soudu byl zcela v souladu s aplikovanými ustanoveními s. ř. s. (§90 odst. 3 a §93 odst. 5), dle jejichž dikce soud rozhodne usnesením do 20 dnů poté, kdy mu byl návrh doručen, jednání není třeba nařizovat a usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení. K tomu Ústavní soud připomíná, že řízení o neplatnosti voleb a neplatnosti hlasování je specifickým řízením dle s. ř. s. (§88 až §93), v němž lze všechny skutkové nebo právní důvody, o něž navrhovatel opírá svůj návrh, účinně uvést pouze ve lhůtě stanovené pro podání návrhu. Je zcela na vůli soudu, zda účastníkovi řízení, který tvrdí, že byl dotčen ve svých právech, dá v průběhu soudního řízení možnost vyjádřit se k věci samé a zda nařídí jednání. Pokud tedy soud nepovažoval za nezbytné jednání nařizovat, nelze mít v posuzované věci za to, že došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Stejně tak nelze krajskému soudu vytýkat, pokud v souladu s ustanovením §93 odst. 5 s. ř. s. vydané usnesení vyvěsil na úřední desce soudu a usnesení nabylo právní moci dnem vyvěšení.
11. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelem namítané porušení podmínek organizace voleb do zastupitelstva města Slavkov u Brna ani porušení jeho procesních práv nebylo Ústavním soudem zjištěno. Závěry ve věci rozhodujícího soudu byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
12. Za tohoto stavu věci Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 1. března 2011
Pavel Rychetský v.r.
předseda Ústavního soudu