ECLI:CZ:US:2012:1.US.1694.12.1
sp. zn. I. ÚS 1694/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2012 č. j. 126 EC 484/2010-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých základních práv zaručených zejména článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článkem 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a to v jeho výroku o nákladech řízení.
Napadeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Ostravě v řízení o žalobě stěžovatele - právního nástupce Dopravního podniku Ostrava, a. s. - pro zaplacení částky 1 008 Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Náhradu nákladů řízení stěžovateli - jako procesně úspěšnému žalobci - přiznal, leč toliko ve výši 300 Kč, představující náklady na zaplacený soudní poplatek. Podle přesvědčení soudu nelze totiž žádné náklady, jež účastníku vzniknou při zneužívání práva na právní pomoc v řízení před soudem, považovat za účelně vynaložené ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř., neboť v právě projednávané jde o typově jednoduchý spor a úkony v něm činěné nevyžadují pomoc osoby s právnickým vzděláním.
V podrobně odůvodněné ústavní stížnosti, dovolávaje se soudní judikatury, z níž je citováno i rozhodnutí Ústavního soudu, stěžovatel obsáhle oponuje závěrům obecného soudu; jeho rozhodnutí považuje mj. za nedostatečně odůvodněné a uvádí řadu argumentů, podle něj svědčících zejména názoru, že náhrada nákladů řízení mu měla být přiznána v jím požadovaném rozsahu.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě; ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například pokud zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další).
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil. Obecný soud se danou věcí, a to i při rozhodování o nákladech řízení, dostatečně zabýval. Rozvedl důvody - zejména poukazem na předmět činnosti stěžovatele - pro které stěžovateli náhradu nákladů přiznal jen částečně. Je nutno v této souvislosti poznamenat, že právě projednávaná ústavní stížnost je typově podobná i rozsáhlé judikatuře Ústavního soudu ve věci společností Bazcom, a. s. (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 3679/11), kde Ústavní soud svoje postoje k tomuto typu sporů vyjádřil opakovaně a náležitě.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2012
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu