ECLI:CZ:US:2012:1.US.2195.12.1
sp. zn. I. ÚS 2195/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele A. Z., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem K. Sliwky 126/18, 733 01 Karviná-Fryštát, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2012 č. j. 4 Tdo 441/2012-16 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2011 č. j. 6 To 469/2011-149, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Mělo se tak dle přesvědčení stěžovatele stát tím, že Krajský soud v Ostravě odmítl jeho blanketní odvolání pro neodstranění vad ve lhůtách stanovených soudem, aniž by pro tento postup byly splněny všechny zákonné podmínky (§249 odst. 1, §251 odst. 1, §253 odst. 3 trestního řádu), přičemž toto pochybení neodstranil následně ani Nejvyšší soud. Stěžovatel se v důsledku toho domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
S námitkami v ústavní stížnosti vznesenými se přesvědčivým způsobem vypořádal již Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatele, posouzené z pohledu dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§265i odst. 1 písm. e) trestního řádu]. Formuluje-li stěžovatel svou oponenturu vůči jeho rozhodovacím důvodům bez konkrétní konfrontace do obecně vymezené výtky, že "toto pochybení dovolací soud nenapravil", postačí při takto koncipované kritice na obsah ústavně souladného odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu odkázat. Při shodném náhledu Ústavního soudu jeví se nadbytečným vyložené argumentační úvahy nesoucí se k vyvození verdiktu soudu znovu toliko z formálních důvodů opakovat.
Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu