ECLI:CZ:US:2012:1.US.2578.10.1
sp. zn. I. ÚS 2578/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Národné banky Slovenska, se sídlem v Bratislavě, Imricha Karvaša 1, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Praze, Matoušova 515/12, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 12. 2003, čj. 22 C 31/99-156, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006, čj. 39 Co 107/2005-193, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2010, čj. 28 Cdo 756/2010-143, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 11. 12. 2003, čj. 22 C 31/99-156, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006, čj. 39 Co 107/2005-193, takto:
Vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 12. 2003, čj. 22 C 31/99-156, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006, čj. 39 Co 107/2005-193, se odkládá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její ústavní právo zaručující ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny základních práv a svobod; dále jen "Listina"; a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod; dále jen "Úmluva), jakož i právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 90 Ústavy ČR).
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 11. 12. 2003, čj. 22 C 31/99-156, uložil ve výroku I. stěžovatelce povinnost vydat žalobkyni 10.383,62 g zlata do 15 dnů od právní moci rozsudku; ve výroku II. zamítl žalobu proti České národní bance a ve výroku III. zamítl žalobu, pokud žalobkyně žádala vydání 0,01018 g zlata a dalších movitých věcí vyjmenovaných v tomto výroku; ve výrocích IV. až VI. rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 30. 3. 2006, čj. 39 Co 107/2005-193, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 11. 112. 2003, čj. 22 C 31/99-156 (ve znění opravného usnesení z 24. 11. 2004, čj. 22 C 31/99-179, a ve znění usnesení Městského soudu v Praze z 3. 3. 2006, čj. 39 Co 87/2006-185), potvrdil ve výroku vyhovujícím žalobě ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi státem a stěžovatelkou. Odvolání stěžovatelky proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně o věci samé bylo odmítnuto. Ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a stěžovatelkou byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena odvolacím soudem soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2010, čj. 28 Cdo 756/2010-143, dovolání odmítl a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Stěžovatelka se návrhem došlým zdejšímu soudu dne 4. 11. 2011 domáhá přiznání odkladu vykonatelnosti rozsudku soudu prvého stupně ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího. Stěžovatelka má za to, že jsou splněny předpoklady §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť napadená rozhodnutí byla vydána v soukromoprávním sporu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí. Výkon rozhodnutí by mohl pro stěžovatelku znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout vedlejší účastnici. Vydání zlata v hodnotě několika milionů Kč by mohlo mít ekonomické dopady na fungování stěžovatelky jakožto centrální banky Slovenské republiky. Stěžovatelka je právnickou osobou založenou zákonem, a tak zde prakticky není obava, že by v případě negativního rozhodnutí o podané ústavní stížnosti nedostála své povinnosti plnit, jež plyne přímo ze zákona. Naopak vrácení zlata cestou české jurisdikce od občana cizího státu by bylo podstatně ztíženo.
Dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Ústavní soud s přihlédnutím k povaze posuzované věci a ke všem okolnostem, jakož i k povaze řízení o ústavní stížnosti - aniž jakkoli předjímá výsledek řízení v samotném meritorním rozhodnutí -, neshledal důvody, pro které by nemohlo být stěžovatelčině návrhu na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozsudků vyhověno, zejména pokud tomu nebrání důležitý veřejný zájem a lze důvodně předpokládat, že by provedení exekuce znamenalo pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Vzhledem k výše uvedeným zjištěním Ústavní soud návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. ledna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu