ECLI:CZ:US:2012:1.US.2908.09.1
sp. zn. I. ÚS 2908/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele INVEST KAPA a.s., se sídlem Administratívna budova PD, 900 42 Dunajská Lužná, Slovenská republika, zastoupené Mgr. Pavlem Pokorným, advokátem, se sídlem Květoslava Mašity 317, 252 31 Všenory, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2009, sp. zn. 4 To 55/2009, a proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. května 2009, č. j. 8 VZV 2/2008-4746, za účasti Vrchního soudu v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí pro rozpor s jejím právem na pokojné užívání majetku garantovaného čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 11 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 4 odst. 1 a odst. 4 Listiny a dále s právem na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud následující: Stěžovatel je majitelem 299 062 ks kmenových akcií emitenta: Léčebné lázně Jáchymov, a.s., IČO: 45359229, ÍSIN: CS 0008446753, každá v nominální hodnotě 1.000,- Kč, vedených ve Středisku cenných papírů na majetkovém účtu stěžovatele. Dne 27. 8. 2002 bylo rozhodnuto usnesením orgánu Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti služby kriminální policie a vyšetřování, Strojnická 27, Praha 7, (č. j.: OKH-495-95/10-2002), podle §79c odst. 1, 2 trestního řádu ve věci obviněného K. T., trestně stíhaného pro trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona o zajištění zaknihovaných cenných papírů, mimo jiné i akcií Léčebných lázní Jáchymov, a.s.
Stěžovatel je přesvědčen, že trvající zajištění je v rozporu se zákonem, Ústavou a Listinou základních práv a svobod, a proto stěžovatel podal u Vrchního státního zastupitelství v Praze, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, v souladu s §79c trestního řádu žádost o zrušení zajištění. Vrchní státní zastupitelství v Praze žádost stěžovatele zamítnulo usnesením č. j. 8 VZV 2/2008-4746 ze dne 18. 5. 2009. Stěžovatel podal vůči usnesení VSZ stížnost u Vrchního soudu v Praze. Vrchní soud v Praze stížnost stěžovatele usnesením č. j. 4 To 55/2009 ze dne 15. 9. 2009 zamítnul.
Stěžovatel především poukazuje na skutečnost, že zajištění akcií trvá již více 7 let a vzhledem ke skutečnosti, že věc se po opakovaném vrácení státnímu zástupci k došetření nachází ve stádiu přípravného řízení, nelze očekávat v dohledné době pravomocné skončení. Zvláště stěžovatel poukazuje na závěry Ústavního soudu vyložené v nálezu sp. zn. II. ÚS 642/07, které, podle názoru stěžovatele, dopadají analogicky i na jeho situaci. Dle těchto závěrů, dočasný charakter zajišťovacího institutu nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout základní práva vlastníka, přičemž každý zásah do vlastnického práva musí splňovat kritérium přiměřenosti. Stěžovatel zejména zdůraznil, že dle uvedených závěrů je v odůvodněných případech možné rezignovat i na jinak oprávněnou konfiskaci majetku pocházejícího z trestné činnosti. Dovolává se principu proporcionality a zákazu zneužití práva, které v jeho věci neměly být respektovány. Stěžovatel dále uvádí, že se nijak nepodílel na trestné činnosti, která je kladena za vinu obviněným. Zajištění akcií podle jeho názoru nenaplňuje účel (veřejný zájem), neboť jejich zajištěním "paradoxně nejvíce trpí sám stát," jehož pohledávka zajištěná akciemi nemůže být uspokojena v konkurzním řízení společnosti TANARI a.s. S ohledem na požadavek potřebnosti omezení základních práv stěžovatel upozorňuje, že stát má k dispozici mírnější prostředky k napravení majetkové škody vzniklé trestnou činností a uvádí ve vztahu k obviněným např. peněžitý trest a trest propadnutí majetku.
Ve vztahu k dosavadnímu průběhu řízení stěžovatel uvádí, že je vedeno neprofesionálně, neúčelně a značnou část dosavadní doby řízení i nezákonně. Pokud je délka dosavadního řízení odůvodňována složitostí, enormním rozsahem trestné činnosti apod., nelze podle stěžovatele tyto skutečnosti přičítat k jeho tíži. Stěžovatel upozorňuje, že teprve v roce 2006 bylo vydáno řádné usnesení o zahájení trestního stíhání a věc má být dále rozdělena do dvou samostatných řízení, což nutně způsobí další prodlevy a průtahy.
K porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel uvádí, že Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí nezohlednil předchozí pochybení státního zástupce a nevypořádal se s námitkami, které stěžovatel ve stížnosti uplatnil.
II.
K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřili účastníci řízení.
Vrchní soud v Praze uvedl, že námitky uplatněné v ústavní stížnosti stěžovatel uplatnil již před Vrchním soudem v Praze a že je považuje za neopodstatněné. Zvláště zdůraznil, že na věc nemohou analogicky dopadnout závěr nálezu sp. zn. II. ÚS 642/07, a to pro mimořádný rozsah věci a enormní nároky na její objasnění v souvislosti se škodou způsobenou "desítkám tisíc" poškozených.
Vrchní státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření podrobně vyložilo dosavadní průběh trestního řízení a zejména události, které vedly k zajištění akcií Léčebných lázní Jáchymov a. s. Od vydání rozhodnutí o zajištění uvedených akcií se důkazní situace nezměnila.
Obviněným muselo být minimálně od roku 2000 zcela zřejmé, že KTP Quantum a.s., je ve faktickém stavu úpadku, insolvence a trvale neschopna splnit nereálné sliby a přijaté závazky vůči poškozeným klientům. Za této situace převést prakticky jediný skutečný majetek, který KTP Quantum, a.s. zbyl a který byl pořízen podle všech dosud provedených důkazů především z vkladů poškozených klientů tohoto obchodníka s cennými papíry, smlouvami (viz. pravomocné usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. května 2009, č. j. 8 VZV 2/2008-4746) na společnost Penta Investments Limited Kypr (viz. str.l 1 a násl. pravomocného usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. května 2009, č. j. 8 VZV 2/2008-4746) propojenou se společností INVEST KAPA, a.s. (viz. str. 13 a násl. pravomocného usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 15. května 2009, č.j. 8 VZV 2/2008-4746), nemůže podle názoru státního zástupce (ale dříve shodně i Vrchního soudu v Praze) tato transakce obstát z hlediska dobré víry, které se INVEST KAPA, a.s. ve svých požadavcích na uvolnění těchto cenných papírů ze zajištění (pravomocně zamítnutých státním zástupcem, usnesení sp. zn. 2 VZV 7/2002-2754 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6.5.2004, sp. zn. 5 To 38/2004) v podstatě dovolává. Nejde o zanedbatelný výnos z trestné činnosti.
Převod dotčených cenných papírů z účtu Penta Investments Limited na účet INVEST KAPA, a.s., došlo bezprostředně poté, co Komise pro cenné papíry svým rozhodnutím ze dne 14. 2. 2002 rozhodla o předběžném opatření, kterým zakázala společnosti KTP Quantum, a.s., jakoukoliv dispozici se zákaznickým majetkem na bankovních účtech a na účtech ve Středisku cenných papírů.
Pokud KTP Quantum mělo splatit úvěr společnosti Penta Investments Limited do 8. 9. 2002, ale společnost Penta Investments Limited uplatnila "kvapem," přinejmenším na základě informací z denního tisku o rozhodnutí Komise pro cenné papíry, svůj nárok na nákup těchto akcií již 18. 2. 2002, stalo se tak jednoznačně v rozporu s uzavřenými smlouvami s obviněným T. (za společnost KTP Quantum, a.s., a Médeia Bohemia, a.s.). Za těchto okolností i přes rozhodnutí Komise pro cenné papíry, neumožnit další poškození portfolia KTP Quantum, a.s., došlo k převodu těchto cenných papírů na společnost INVEST KAPA, a.s., přičemž společnost INVEST KAPA, a.s., o veřejně publikovaných problémech KTP Quantum, a.s., nepochybně věděla.
K postupu trestního řízení Vrchní státní zastupitelství dále uvedlo, po pravomocném zastavení řízení ve vztahu k části skutků kladeným obviněným za vinu v loňském roce 2010 v nyní vedeném trestním stíhání obviněných K. T. a Ing. O. B., je oběma obviněným kladeno za vinu, že protiprávním jednáním za období od 1. 3. 2000 do 22. 3. 2002 celkem měli vylákat od 9 937 poškozených klientů vklady ye výši celkem nejméně 1 354 249 475 Kč, ze kterých obohatili zejména obv. K. T. ovládanou firmu KTP Quantum, a.s., o částku celkem ve výši nejméně 1 047 175 936 Kč a způsobili poškozeným klientům tohoto obchodníka s cennými papíry KTP Quantum, a.s., škodu velkého rozsahu, a to nejméně ve výši 1 094 824 614 Kč.
Ke skutečnostem, které vedly k zajištění předmětných akcií, Vrchní stání zastupitelství dále podrobně uvedlo, že KTP Quantum, a. s., ovládané obv. K. T. a Ing. O. B. přestalo disponovat potřebnou likviditou a to zejména v roce 2000, z tohoto důvodu zejména uzavřel obv. K. T. za KTP Quantum, a. s., smlouvu o úvěru se společností Penta Investments Limited Kypr, ve které se obě strany dohodly, že pro vyřešení těchto finančních těžkostí byl obv. K. T. a Ing. O. B. poskytnut pro jimi ovládanou společnost KTP Quantum, a. s., úvěr ve výši 115 000 000 Kč, z nichž nicméně obdržela společnost KPT Quantum pouze 80 000 000 Kč, za to však museli obv. T. a Ing. B. "svěřit" na základě zejména dohody o přistoupení k závazku ze dne 8. 9. 2000 na základě tzv. zajišťovacího převodu akcií i akcie emitenta Léčebné lázně Jáchymov, a. s., tyto cenné papíry byly na majetkový účet Penta Investments Limited Kypr ve Středisku cenných papírů převedeny dne 13. 9. 2000 (299062 ks akcií ISIN: CS 0008446753), a to přesto, že dle aktuálního posudku znaleckého ústavu České znalecké, a. s., ze 26. 4. 2002 měly tržní hodnotu ve výši 499 433 540 Kč, o které, pokud by tomu orgány činné v trestním řízení nezbránily, byla společnost Penta Investments Limited Kypr ku škodě poškozených klientů KTP Quantum, a. s., obohacena. Podle smlouvy o úvěru a dalších navazujících smluv mohla společnost Penta Investments Limited Kypr získat akcie emitenta Léčebné lázně Jáchymov, a. s., pokud např. dojde k prodlení dlužníka (byly jím jak KTP Quantum, a. s., tak i zástavce Médeia Bohemia, a. s.) a to v podstatě okamžitě, pokud se stane celý úvěr včetně úroku okamžitě splatným.
Pokud Komise pro cenné papíry svým rozhodnutím dne 14. 2. 2002 rozhodla o předběžném opatření, kterým zakázala společnosti KTP Quantum, a. s., jakoukoli dispozici se zákaznickým majetkem na bankovních účtech a na účtech ve Středisku cenných papírů, tak den následující tuto informaci přinesla i média a poté dne 27. 2. 2002 dochází k převodu předmětných cenných papírů z účtu společnosti Penta Investments Limited Kypr na účet společnosti Invest Kapa, a. s., za situace, kdy návrh na konkurz společnosti KTP Quantum byl vyhlášen až dne 22. 3. 2002. Pokud tedy KTP Quantum, a. s., měla splatit úvěr společnosti Penta Investments Limited Kypr do 8. 9. 2002, ale společnost Penta Investments Limited Kypr uplatnila na základě informací z denního tisku o rozhodnutí Komise pro cenné papíry, svůj nárok na nákup těchto akcií již 18. 2. 2002, stalo se tak jednoznačně v rozporu s uzavřenými smlouvami s obviněným T. (za společnost KTP Quantum a Médeia Bohemia, a.s.).
Společnost Penta se poté, co akcie získala, v době těsně před prohlášením návrhu na konkurz na společnost KTP Quantum, a. s., resp. ještě před podáním návrhu na tento konkurz, se těchto cenných papírů obratně zbavila tím, že je převedla na další slovenskou společnost Invest Kapa, a. s., ICO: 35734426, náhradní identifikační číslo, přidělené českým střediskem cenných papírů: 0090041223, se sídlem: Administratívna budova PD, Dunajská Lužná, 900 42, Slovenská republika.
S přihlédnutím k uvedeným okolnostem neshledalo Vrchní státní zastupitelství ústavní stížnost důvodnou.
Ve svém doplněném vyjádření ze dne 14. 6. 2011 uvedlo Vrchní státní zastupitelství dále, že dne 31. 12. 2010 byl celý podnik Léčebné lázně Jáchymov prodán a společnost zásadním způsobem změnila předmět podnikání - zrušila lázeňskou činnost a změnila název společnosti. Vzhledem k tomu mohlo dojít s největší pravděpodobností i k ohrožení účelu pravomocného zajištění 299 062 ks akcií emitenta Léčebné lázně Jáchymov, a. s., IČ: 45359229, ohledně něhož stěžovatelka INVEST KAPA, a. s., podala ústavní stížnost. Podle přesvědčení Vrchního státního zastupitelství jsou zde proto dány důvody jak pro doplnění vyjádření k ústavní stížnosti, tak důvody k tomu, aby se ústavní stěžovatelka INVEST KAPA, a.s., Ústavnímu soudu vyjádřila proč a za jakých okolností k popsanému jednání došlo.
Vrchní státní zastupitelství uvedlo, že policejní orgán v roce 2002 uplatněním rozumné opatrnosti a přiměřené zdrženlivosti s ohledem na povahu a rozsahu věcí a práv, které tvoří zajištěný majetek neomezil výkon práv spojených s těmito zajištěnými 299 062 ks (z celkového počtu 418 531 ks emitovaných akcií) akcií emitenta Léčebné lázně Jáchymov, a. s., protože ani nehodlal připustit riziko, pokud by převzal stát výkon práv spojených s těmito cennými papíry - akciemi atd., např. narušení kontinuity zaběhnuté a fungující obecně prospěšné zdravotní a léčebné podnikatelské činnosti celého podniku Léčebné lázně Jáchymov, a. s. To však neznamená, že by se mělo takového korektního přístupu orgánů činných v trestním řízení využít a s největší pravděpodobností mařit účel zajištění (srov. §79c tr. řádu), a to transakcí, na níž Vrchní státní zastupitelství upozorňuje. Společnost INVEST KAPA, a. s., jako majoritní akcionář Léčebných lázní Jáchymov s těmito zajištěnými akciemi cca. 300 tisíci ks akcií dne 17. 12. 2010 na mimořádné valné hromadě Léčebných lázní Jáchymov, a. s., hlasovala a na základě této valné hromady akcionářů bylo rozhodnuto jednomyslně spolu s dalšími akcionáři o prodeji celého podniku Léčebné lázně Jáchymov za cenu necelých cca 700 mil. Kč, přičemž prozatím není známa skutečně zaplacená a převedená kupní cena, není známo, kdo konkrétně a v jaké výši ji obdržel, jak s ní naložil atd. Není známo, z jakých zdrojů kupující tuto kupní cenu uhradil atd. Pro uvedené skutečnosti navrhuje Vrchní státní zastupitelství, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
III.
Ve své replice ze dne 20. 6. 2011 stěžovatel uvedl jednak, že Vrchní státní zastupitelství mu dlouhodobě a neodůvodněně odmítá umožnit nahlédnout do trestního spisu, aby se seznámil s podklady vyjádření účastníků řízení. Především považuje za neodůvodněné tvrzení, že Penta Investments Limited Kypr a stěžovatel jsou propojené společnosti, neboť nepovažuje za dostatečnou skutečnost zjištěnou z obchodního rejstříku ČR a SR, že v určitém časovém období vystupovala v orgánech stěžovatele určitá osoba, která byla shodou okolností určitou dobu i v orgánu společnosti domněle patřící do skupiny Penta. Takové "personální propojení" podle stěžovatele zcela nepochybně nezakládá vztah osob ovládajících a ovládaných, resp. jednání ve shodě (§66a a §66b obchodního zákoníku). Zdůrazňuje dále, že za dobu řízení o ústavní stížnosti nedošlo k materiálnímu posunu ve věci, neboť rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 13/2006 ze dne 29. 12. 2010 byla věc vrácena (již potřetí) státnímu zástupci k došetření. Ve vztahu k věci stěžovatel trvá na důvodech své ústavní stížnosti.
Ve vztahu k doplněnému vyjádření Vrchního státního zastupitelství se stěžovatel dne 25. 11. 2011 vyjádřil v tom smyslu, že nové skutečnosti nejsou způsobilé odůvodnit zajištění předmětných akcií, neboť prodej podniku nepředstavuje porušení zajištění dle §79c trestního řádu, nepředstavuje zmaření účelu zajištění a zároveň byla zachována hodnota akcií. Upřesňuje především, že prodeji podniku vedly ekonomické důvody a situace na trhu poskytování lázeňské péče. Takové rozhodnutí plyne z povinností řádného hospodáře. Hodnota akcií má být zachována s ohledem na peněžní prostředky ze zaplacené kupní ceny.
IV.
Ústavní soud konstatuje, že ve věci stěžovatele rozhodoval v minulosti usnesením sp. zn. I. ÚS 223/04 ze dne 21. dubna 2005, v kterémžto řízení stěžovatel brojil proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 145/02 ze dne 5. 12. 2002 a usnesení Policie České republiky - Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti č. j. OHK-495-95/10-2002 ze dne 27. 8. 2002, kterým bylo podle §79c odst. 1 a odst. 2 trestního řádu s odkazem na §79a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění veškerých zaknihovaných cenných papírů Lázní Teplice nad Bečvou, Léčebné lázně Bohdaneč a Léčebné lázně Jáchymov vedených ve Středisku cenných papírů Praha na účtech společností Quantum Praha, a. s., Médeia Bohemia, a. s., společnosti Invest Kapa, a. s.. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
V.
Ústavní stížnost i v nyní předložené věci je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
To se týká i rozhodování obecných soudů ve věci dočasného zajištění majetkových hodnot dle ustanovení §79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o individuálních ústavních stížnostech směřujících proti těmto rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení ve věcech sp. zn. II. ÚS 267/03, I. ÚS 331/04, I. ÚS 155/06, I. ÚS 105/07, II. ÚS 2475/08 a mnohá další, dostupná v databázi http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud shrnul základní zásady pro aplikaci zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. trestního řádu, jakož i východiska pro posouzení ústavní konformity takové aplikace orgány činnými v trestním řízení, v usneseních sp. zn. II. ÚS 267/03 a sp. zn. I. ÚS 105/07 a dále v nálezech sp. zn. II. ÚS 642/07 a sp. zn. III. ÚS 1396/07. V těchto rozhodnutích Ústavní soud zdůraznil předběžný charakter zajišťovacích opatření, jejich smysl a účel, nutnost jejich přiměřenosti (proporcionality) a náležitého odůvodnění příslušných rozhodnutí. V rámci řízení o ústavní stížnosti není možné přezkoumávat skutkový stav věci, neboť by to ze strany Ústavního soudu znamenalo faktické předjímání meritorního rozhodnutí v trestním řízení. V citované judikatuře Ústavní soud rovněž stanovil požadavky, jež jsou na tato rozhodnutí o zajištění majetku (§79a a násl. tr. řádu) z ústavněprávního pohledu kladeny. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění majetku je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci, nikoli Ústavního soudu. Pro závěry obecných soudů o tom, zda jsou dány konkrétní okolnosti, odůvodňující zajištění majetkových hodnot dle citovaných ustanovení trestního řádu, lze z podstaty věci požadovat toliko určitý vyšší stupeň pravděpodobnosti, nikoli nepochybnost ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 věta první tr. řádu, požadovanou pro rozhodnutí o vině. Ústavní soud tudíž uplatnil svoji kasační pravomoc zejména v případech, v nichž zásah do majetkových práv dle ustanovení §79a a násl. tr. řádu vykazoval s přihlédnutím ke všem okolnostem znaky nepřiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. Při posuzování proporcionality zásahu měl Ústavní soud na zřeteli i hledisko časové a rozhodnutí obecných soudů rušil v těch případech, kdy konkrétní trestní řízení setrvávalo za současného použití zajišťovacích institutů extrémně dlouhou dobu ve stadiu předsoudním (viz nálezy sp. zn. II. ÚS 642/07 a III. ÚS 1396/07).
V nálezu sp. zn. II. ÚS 642/07, na který se stěžovatel odvolává, uvedl Ústavní soud, že peněžní prostředky na účtu u banky zajišťované podle §79a trestního řádu představují majetek ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol"), resp. podle čl. 11 Listiny, a zajištění samotné je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jedná se ovšem o zajištění pouze dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 článku 1 Protokolu, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (srovnej rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království ze 7. prosince 1976, č. 5493/72, Série A č. 24 - §62). Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření. Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky a zaknihovaných cenných papírů je institutem, který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské, kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale omezení dispozičního práva. Jedná se zde o omezení vlastnického práva dotčených subjektů, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Toto opatření tedy lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že tento majetek je určen ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byl použit, nebo je výnosem z trestné činnosti, přičemž vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi, postačí. Na druhou stranu skutečnost, že se jedná pouze o časově omezené opatření, nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv osob. Oprávněnost úkonů v rámci konkrétního trestního řízení je v prvé řadě posuzována v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Každé zasahování do práva na pokojné užívání majetku musí splňovat i kritérium přiměřenosti. Musí existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. V tomto nálezu Ústavní soudu stěžovatelce vyhověl za situace, kdy k omezení vlastnického práva stěžovatelky k peněžním prostředkům na bankovních účtech trvalo více než šest let, a to i s ohledem na okolnosti případu.
Konečně Ústavní soud přihlédl k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva Forminster Enterprises Limited proti České republice ze dne 9. 10. 2008, stížnost č. 38238/04, v němž bylo vysloveno porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, a to v situaci, kdy bylo stěžovatelčino právo nakládat s akciemi pozastaveno na dobu více než jedenácti let. Zejména nebylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem společnosti a zájmy stěžovatelky, neboť stěžovatelka byla nucena nést v důsledku trvajícího zajištění nepřiměřené břemeno.
Uvedená kritéria vážil Ústavní soud i při posouzení nyní předložené ústavní stížnosti, přičemž však dospěl k závěru, že konkrétní okolnosti věci nedávají základ pro závěr o extrémním vybočení orgánů činných v trestním řízení z mezí přiměřenosti při časovém trvání zajištění předmětných akcií Léčebných lázní Jáchymov, a. s.
Nutno zdůraznit, že samotná délka trestního řízení, resp. délka trvání zajištění majetkové hodnoty není jediným kriteriem posouzení ústavnosti zásahu do vlastnického práva v intencích §79a a násl. trestního řádu. Úkolem Ústavního soud bylo zjištění, zda se orgány činné v trestním řízení vypořádali s klíčovými námitkami stěžovatele a zda identifikovaly konkrétní okolnosti, které i z hlediska ústavnosti odůvodňovaly nevyhovění stěžovateli, pokud požadoval zrušení zajištění předmětných akcií po sedmi letech trvání trestního řízení. Samotné kriterium délky trvání omezení vlastnického práva Ústavní soud již v minulosti relativizoval, kdy neshledal zásah do základního práva ani v situaci, kdy zajištění peněžních prostředků a cenných papírů trvalo ještě delší dobu, a to přes 10 let v době podání ústavní stížnosti [usnesení sp. zn. III. ÚS 2405/07 ze dne 4. 6. 2009].
Oproti výše uvedeným nálezům a rozsudkům nelze v nyní předložené věci přehlédnout mimořádnou závažnost a zároveň extrémní skutkovou složitost trestní věci, kdy se jedná o škodu nejméně ve výši 1 094 824 614 Kč a v níž vystupuje řádově 10 000 poškozených. Uvedená skutková komplikovanost klade enormní nároky na orgány činné v trestním řízení a nepochybně se dotýká i technických a lidských kapacit těchto orgánů. V tomto ohledu Vrchní soud v Praze ve svém usnesení poukázal na skutečnost, že daná věc "nemá v ČR bez nadsázky obdoby." Svědčí o tom fakt, že 80% všech návratných finančních výpomocí - bezúročných půjček státu z peněz daňových poplatníků a dotací v řádech miliard Garančnímu fondu obchodníků s cennými papíry, který nemá dostatek vlastních finančních prostředků na odškodňování, dopadá právě na odškodňování klientů KPT Quantum, kterých je více než 26 000 a škoda, který jim vnikla, činí i bez určitého průměrného úroku bezmála 3,5 miliardy Kč (usnesení Vrchního soudu v Praze, s. 12).
Pokud Evropský soud pro lidská práva při zvažování přiměřenosti zásahu ve věci Forminster Enterprises Limited proti České republice dále přihlédl k "značné hodnotě" zajištěných akcií, poukazuje Ústavní soud (pro odlišení se od citované věci) na skutková zjištění obsažená v odůvodnění napadených rozhodnutí, dle nichž přešly akcie společnosti Léčebné lázně Jáchymov, a.s., na Penta Investments Limited Kypr způsobem, v němž orgány činné v trestním řízení spatřují jednání v rozporu se tehdejšími smluvními závazky, a to fakticky za částku pouhých 80 000 000 Kč, ačkoliv podle znaleckého odhadu měly tyto akcie hodnotu tržní hodnotu ve výši 499 433 540 Kč, na což navazoval urychlený převod akcií na stěžovatele, v němž je spatřován spřízněný subjekt skupině Penta. Uvedená částka 499 433 540 Kč tak nepochybně nepředstavuje hodnotu, která by byla ve prospěch KPT Quantum za akcie vynaložena. Ve věci Forminster Enterprises Limited proti České republice, resp. sp. zn. II. ÚS 267/03, bylo tvrzeno, že stěžovatel v uvedené věci vynaložil odpovídající částku a tyto stěžovatelem držené akcie proto nepředstavují bezdůvodné obohacení stěžovatele. Tyto závěry činí Ústavní soud při vědomí, že z preventivní povahy zajišťovacích institutů vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěry o charakteru dotčeného majetku (akcií) nepochybně může být v dalším řízení vyvrácen.
Jakkoliv nález sp. zn. II. ÚS 642/07 projevil v konkrétní věci obavu z eventuálních likvidačních účinků na podnikatelské aktivity subjektu (podobně nález sp. zn. III. ÚS 1396/07), jemuž bylo omezeno právo disponovat s prostředky na peněžních účtech, nutno uvést, že nyní předložená věc se významně odlišuje v tom, že nejsou zajištěny peněžní prostředky, nýbrž akcie, a v souvislosti s nimi příslušné orgány nijak neomezily výkon práv spojených s nimi, např. prodej příslušného hmotného majetku. V tomto - materiálním - ohledu se jeví intenzita omezení vlastnického práva (v souvislosti se zvoleným prostředkem) jako zjevně nižší, než v předešlém případě [sp. zn. II. ÚS 642/07, srov. rovněž sp. zn. III. ÚS 1396/07; v obou případech se jednalo o zajištění peněžních prostředků], neboť stěžovatel, resp. emitent zajištěných akcií, jako podnikatelský subjekt v daném oboru nadále plně působil, a obavy z likvidačních účinků opatření nebyly ani namítány. Stanovené meze (pouhé zajištění akcií) se naopak v souvislosti s uskutečněným prodejem podniku Léčebné lázně Jáchymov dne 31. 12. 2010 nyní dokonce jeví Vrchnímu státnímu zastupitelství jako natolik široké, že umožnily "s největší pravděpodobností" zneužitím situace bez vědomí orgánů činných v trestním řízení mařit účel zajištění právě uskutečněným prodejem, kdy se společnost Léčebné lázně Jáchymov, a. s., zbavila podstaty své podnikatelské činnosti v oboru poskytování lázeňských služeb, změnila předmět podnikání a změnila firmu na Jáchymov Property Management, a.s.
V tomto ohledu považuje Ústavní soud argumentaci Vrchního státního zastupitelství za racionální a ke skutečnostem předloženým v průběhu řízení o ústavní stížnosti přihlédl jako k okolnostem, které (ex post) rovněž umožňují závěr o trvání zajištění předmětných akcií, a to vzhledem k zásadním majetkovým přesunům, které ve společnosti nastaly. V tomto není rozhodné, a Ústavní soud to dále nezkoumal, nakolik byl stěžovatel veden upřímnými podnikatelskými zájmy či zájmy jinými. Rovněž není předmětem Ústavního soudu posouzení, zda a nakolik byl předmětnou transakcí účel zajištění akcií skutečně zmařen. Tuto otázku musí dále řešit orgány činné v trestním řízení.
V předložené věci Ústavní soud neopomněl zvážit, že věc se nacházela v zásadě po celou dobu ve stádiu přípravného řízení. Enormní rozsah věci po skutkové stránce odůvodňuje při srovnání s výše naznačenými případy i mimořádnou dobu trvání přípravného řízení, které se nevyznačuje průtahy (ve smyslu nečinnosti orgánů činných v trestním řízení), a to i s přihlédnutím k pochybnostem o postupu státního zastupitelství, jemuž byla věc opakovaně vrácena k došetření. V okamžiku rozhodování I. senátu Ústavního soudu byla věc již formálně ve stádiu soudního řízení po podání obžaloby (březen 2012), přičemž však, jak vyplynulo z nepravomocného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 13/2006 ze dne 20. 6. 2012, má soud stále pochyby o podané obžalobě. Pravomocně o vrácení věci dosud rozhodnuto nebylo.
Lze konečně poukázat i na odlišnou procesní situaci oproti rozsudku Forminster Enterprises Limited proti České republice, kdy úprava zajišťovacích institutů doznala později podstatných změn, včetně procesních záruk dotčených subjektů, zejm. soudního přezkumu. Ve smyslu §79a odst. 4 trestního řádu (ve spojení s §79c odst. 4 trestního řádu) je možné i následně (prakticky kdykoli) žádat o zrušení zajištěného majetku za podmínek podle §79a odst. 3 trestního řádu. Toto rozhodnutí může učinit orgán činný v trestním řízení i bez podnětu (srov. sp. zn. I. ÚS 331/04, sp. zn. I. ÚS 105/07). V tomto Ústavní soud nepředjímá výsledek eventuálních budoucích řízení, přičemž výsledek tohoto řízení před Ústavním soudem nedeterminuje nové posouzení orgány činnými v trestním řízení.
V projednávané věci Ústavní soud ověřil, že se napadená usnesení ve svém celku opírají o dostatečné množství konkrétních skutečností a i ex post se jeví jako ústavně obhajitelná. Orgány činné v trestním řízení se zabývaly jak trváním důvodů pro zajištění zaknihovaných cenných papírů ve smyslu §79c ve spojení s §79a odst. 1 trestního řádu a konstatovaly především, že zjištěné konkrétní skutečnosti nasvědčují tomu, že zajištěné akcie souvisí s trestnou činností obžalovaných a jsou jejím výnosem. V tomto se ostatně situace ani ve světle námitek stěžovatele nezměnila a Ústavní soud vyšel ze stejného východiska již v usnesení sp. zn. I. ÚS 223/04 ze dne 21. dubna 2005. Orgány činné v trestním řízení se zvláště zaměřily na otázku přiměřenosti zásahu s ohledem na veřejný zájem na potírání závažné hospodářské kriminality a postupovaly v intencích daných Ústavním soudem v dřívějších nálezech sp. zn. II. ÚS 642/07 a sp. zn. III. ÚS 1396/07 a v řadě usnesení. Ústavní soud nezjistil v postupu orgánů činných v trestním řízení libovůli nebo porušení procesních principů obsažených v ústavním pořádku, které by svědčily o dotčení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2012
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu