ECLI:CZ:US:2012:1.US.2951.11.1
sp. zn. I. ÚS 2951/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Gűttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele P. G., zastoupeného JUDr. Radkem Dvořákem se sídlem Rašínova 68, 760 01 Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 5. 2011, č. j. 40 Co 451/2011-51, a proti výrokové části II. usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 3. 2011, č. j. 28 EXE 456/2011-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 28. 3. 2011, č. j. 28 EXE 456/2011-35, v exekuční věci oprávněného (dále jen "stěžovatel") proti povinné D. K. (dále jen "povinná") pro 155.000 Kč s příslušenstvím, nařídil podle notářského zápisu sepsaného JUDr. J. H., notářkou (dále jen "notářka"), dne 18. 6. 2010, sp. zn. NZ 143/2010, N 152/2010 (dále jen "notářský zápis"), k uspokojení pohledávky stěžovatele ve výši 155.000 Kč, s 11% úrokem ročně z částky 155.000 Kč od 18. 6. 2010 do zaplacení, úrokem z prodlení 7,75% ročně z částky 155.000 Kč od 19. 2. 2010 do zaplacení, a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné (výroková část I.), návrh stěžovatele na nařízení exekuce podle notářského zápisu k uspokojení smluvní pokuty ve výši 0,08 % za každý den prodlení z částky 155.000 Kč ode dne 19. 12. 2010 do zaplacení zamítl (výroková část II.), pověřil provedením exekuce JUDr. Tomáše Vránu, soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu v Přerově (dále jen "soudní exekutor"; výroková část III.) a specifikoval omezení povinné při nakládání s jejím majetkem (výroková část IV.). Okresní soud uvedl - pokud jde o exekuci pro smluvní pokutu - že čl. VI. exekučního titulu (souhlas s vykonatelností) neobsahuje vůbec konec doby plnění.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 5. 2011, č. j. 40 Co 451/2011-51, citované usnesení Okresního soudu v Přerově v napadené výrokové části II. potvrdil tak, že návrh stěžovatele na nařízení exekuce podle notářského zápisu zamítl. Učinil tak z týchž důvodů jako okresní soud.
II.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 5. 2011, č. j. 40 Co 451/2011-51, a výrokovou části II. usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 3. 2011, č. j. 28 EXE 456/2011-35, stěžovatel napadl ústavní stížností. Uvedl, že oba soudy svými rozhodnutími porušily v uvedeném rozsahu jeho ústavně zaručené právo na řádný zákonný proces dle čl. 90 věta první Ústavy, dále jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 14. odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a také jeho právo na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatel se konečně domnívá, že oba soudy postupovaly přepjatě formálně a že došlo k porušení principu legitimního očekávání. Stěžovatel se proto domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí v rozsahu shora uvedeném.
Stěžovatel prohlásil, že notářka sepsala notářský zápis, obsahující doložku přímé exekuční vykonatelnosti (čl. VI.), podle kterého mu měla povinná zaplatit nejpozději dne 18. 12. 2010 jistinu půjčky ve výši 155.000 Kč s úrokem z půjčky ve výši 11 % p.a. za období od 18. 6. 2010 až do vrácení půjčky; pro případ prodlení povinné s vrácením půjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,08 % za každý den prodlení počítaná z částky, s jejíž úhradou by se vedlejší účastnice ocitla v prodlení, a to za období od 19. 12. 2011 do zaplacení.
Stěžovatel kritizoval názor obecných soudů, že v exekučním titulu (notářském zápise) není vůbec stanovena doba plnění, pokud jde o smluvní pokutu. Domnívá se, že argumentace obecných soudů neobstojí a že notářský zápis je materiálně vykonatelný.
Stěžovatel zejména uvedl, že podle §40 odst. 2 exekučního řádu neobsahuje-li exekuční titul určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené exekučním titulem je třeba splnit do 3 dnů. Z toho je prý zřejmé, že žádný exekuční titul, tj. ani notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, nemusí obsahovat lhůtu k plnění. Obecné soudy (především soud prvního stupně) jsou však podle stěžovatele toho názoru, že ustanovení §40 odst. 2 exekučního řádu nelze použít v případě notářského zápisu, což není argumentace přiléhavá, neboť uvedené ustanovení používá pojem exekuční titul a nikoliv například pojem soudní rozhodnutí.
Stěžovatel upozornil, že již v řízení před obecnými soudy opakovaně poukazoval na ústavní princip legitimního očekávání. To učinil jednak v souvislosti s věcí vedenou u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 11 Nc 3486/2007, jednak v souvislosti s případem posuzovaným u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 46 EXE 1114/2011; tam bylo návrhům stěžovatele na nařízení exekuce podaným na základě obsahově prakticky totožných notářských zápisů plně vyhověno, což obecným soudům také řádně dokladoval. Dále stěžovatel uvedl, že obecné soudy upozornil na rozhodovací činnost Ústavního soudu, ze které vyplývá, že by měla být dána přednost autonomní vůli jednotlivce a jeho prioritě před státem; to vztáhl na svoji exekuční věc v tom smyslu, že by měla být respektována ujednání mezi ním a povinnou, neboť z jejich dohody jasně plyne, jaké částky a od kterého dne může stěžovatel po povinné v rámci exekučního řízení vymáhat.
Podle mínění stěžovatele je zřejmé, že odvolacímu soudu by k vyhovění návrhu na nařízení exekuce i ohledně smluvní pokuty stačilo, pokud by v notářském zápise bylo ohledně konce doby, za kterou je povinná povinna smluvní pokutu platit, uvedeno, že povinná je povinována smluvní pokutu uhradit "do zaplacení". Tento údaj však podle odvolacího soudu v notářském zápise uveden není, a to ani v jeho článcích V. a VI. K tomuto stěžovatel uvádí, že zde odvolací soud výrazně pochybil, neboť jím požadovaný údaj tykající se hrazení smluvní pokuty, tj. údaj "do zaplacení", v článku VI. notářského zápisu uveden je. V notářském zápisu je podle stěžovatele na straně čtvrté v rámci článku VI. uvedeno, mimo jiné: "smluvní pokutu ve výši 0,08 % za každý den prodlení počítanou z částky jistiny půjčky, s jejíž úhradou se dlužník ocitne v prodlení, a to za období ode dne 19. prosince 2010 do dne skutečného zaplacení částky jistiny půjčky, s jejíž úhradou se dlužník ocitne v prodlení (viz článek V. tohoto notářského zápisu);".
Stěžovatel je proto přesvědčen, že notářský zápis je materiálně vykonatelný i pokud jde o povinnost zaplatit požadovanou smluvní pokutu, neboť z jeho článku označeného jako VI. jasně plyne, jaké částky může stěžovatel v exekučním řízení po vedlejší účastnici počínaje dnem 19. 12. 2010 požadovat; mimo jiné se jedná i o smluvní pokutu ve výši 0,08 % za každý den prodlení z dlužné jistiny za období od 19. 12. 2010 do zaplacení.
III.
Ústavní soud měl v této souzené věci rovněž k dispozici vyjádření Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově. Obě tato vyjádření jsou zcela srovnatelná s vyjádřeními těchto soudů k totožným věcem téhož stěžovatele, kterými se Ústavní soud již zabýval pod sp. zn. IV. ÚS 2750/11 a sp. zn. IV. ÚS 2950/11. Obě vyjádření (ve věci sp. zn. IV. ÚS 2950/11) a vyjádření krajského soudu (ve věci sp. zn. IV. ÚS 2750/11) obsahově nepřesáhla argumentační rámec napadených rozhodnutí (a důsledně vzato ani ústavní stížnosti) a proto je stěžovateli k replice nezaslal a ani je podrobněji nereflektoval; to dostatečně učinil již ve věci sp. zn. IV. ÚS 2950/11. Ze stejného důvodu Ústavní soud v souzené věci nevyžadoval ani vyjádření povinné.
IV.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a řízení jejich vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41) či sjednocovat jejich judikaturu. To však platí jen potud, pokud tyto soudy postupují ve své činnosti ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona či jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. k posouzení, zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval námitkou stěžovatele, podle které časový údaj tykající se hrazení smluvní pokuty (doba plnění), tedy údaj "do zaplacení", v článku VI. notářského zápisu uveden je, a to na jeho straně čtvrté v rámci článku VI. Po přezkoumání notářského zápisu zjistil, že se v něm tento údaj, jak jej cituje stěžovatel, skutečně nachází. Ústavní soud tedy stěžovateli musel v této jeho námitce přisvědčit. Následkem této skutečnosti samé však nemůže být závěr, jak se zřejmě stěžovatel domnívá, že notářský zápis je materiální vykonatelný.
Předpokladem materiální vykonatelnosti notářského zápisu - co do smluvní pokuty - je samozřejmě v daném případě přesné určení doby, za jakou je nutno smluvní pokutu zaplatit; tu platí požadavek určitosti předmětu plnění v souladu s §71b odst. 2 písm. d) notářského řádu. Tento údaj však není dobou plnění ve smyslu §71b odst. 2 písm. e) notářského řádu, jako další podmínky materiální vykonatelnosti notářského zápisu.
Ústavní soud konstatuje, že notářský zápis, zejména pak jeho čl. VI. (Doložka vykonatelnosti) obsahuje pouze počátek a konec doby, za kterou je třeba smluvní pokutu zaplatit, tedy vymezení předmětu plnění - smluvní pokuty [§71b odst. 2 písm. d) notářského řádu] ale nikoliv už dobu plnění, resp. splatnost [§71b odst. 2 písm. e) notářského řádu]. Smluvní pokuta však není úrokem z prodlení, ale je samostatným závazkem (nikoli příslušenstvím), který nastupuje při porušení smluvních práv (povinností), k nimž je vázán. Pro materiální vykonatelnost notářského zápisu ohledně smluvní pokuty tedy musí být vymezena nejen sama tato smluvní pokuta (předmět plnění), která v notářském zápise vymezena je, ale též její doba plnění (splatnost). Ta však v notářském zápise vymezena není (srov. k tomu přiměřeně například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006). Obecné soudy tedy tuto otázku posoudily přijatelně.
Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje na §40 odst. 2 exekučního řádu, lze mu přisvědčit, že se tam nehovoří výslovně o soudním rozhodnutí, ale o exekučním titulu; nicméně, a to je rozhodující, toto ustanovení se vztahuje k exekučním titulům, jež jsou sto nabýt právní moci. Ani stěžovatelův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 847/2001 ze dne 29. 10. 2002 pak není přiléhavý, neboť v případě stěžovatele nejde o vznik (promlčení) práva, ale o splatnost závazku.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] odmítl.
Ústavní soud připomíná, že stejně rozhodl ve srovnatelných věcech téhož stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2950/11, a ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2750/11).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2012
Vojen Gűttler, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu