ECLI:CZ:US:2012:1.US.2976.11.1
sp. zn. I. ÚS 2976/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Mgr. Ing. V. T., advokáta a 2) Advokátní kanceláře T. a Ž., s. r. o., zastoupených Mgr. Zbyňkem Havlíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 28, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 3. 2008, čj. 15 C 243/2006 - 220, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2011, čj. 47 Co 125/2011 - 419, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí ve výrocích o nákladech řízení, které jim byly přiznány v nižší částce, než vyúčtovali. Došlo tak k porušení jejich základního práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přiznáním odměny nepoměrně nižší, ve srovnání s výší vyúčtovanou, došlo rovněž k neoprávněnému zásahu do jejich legitimního očekávání nabytí majetku, v čemž vidí i porušení základního práva vlastnit majetek, podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Legitimita očekávání nabytí majetku v požadované výši byla podpořena skutečností, že první stěžovatel byl žalobkyni ustanoven po předchozím přezkumu nároku žalobkyně soudem ve smyslu §138 odst. 1 OSŘ.
II.
Z ústavní stížnosti a z připojených listin vyplývá zjištění, že žalobkyni V. S., ve sporu se správkyní konkurzní podstaty úpadce V. S. - REPLICA, o vydání věcí a o zaplacení přiměřeného zadostiučinění, bylo, podle §138 odst. 1 OSŘ, přiznáno osvobození od soudních poplatků a podle §30 odst. 2 OSŘ jí byl ustanoven Krajským soudem v Hradci Králové jako její právní zástupce první stěžovatel Mgr. Ing. V. T.
Rozsudkem ze dne 6. 3. 2008, čj. 15 C 243/2006 - 220, Okresní soud v Trutnově řízení částečně zastavil, ve zbytku žalobních bodů žalobu zamítl a výrokem VI. rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením. O odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 11. 2010, čj. 38 Co 219/2008 - 381, tak že rozsudek okresního soudu potvrdil.
K výzvě okresního soudu stěžovatel vyúčtoval odměnu a hotové výdaje za zastupování žalobkyně v celkové výši 302.264,- Kč, včetně DPH. Při vyúčtování vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 965.000,- Kč. Usnesením ze dne 13. 4. 2011, čj. 15 C 243/2006 - 413, Okresní soud v Trutnově přiznal stěžovateli odměnu za zastupování žalobkyně v částce 59.174,40 Kč. O jeho odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 7. 2011, čj. 47 Co 125/2011 - 419, tak, že toto usnesení okresního soudu potvrdil. Poukázal na to, že otázkou, zda se pro výpočet paušální odměny za právní zastoupení vychází z primárního petitu jako petitu základního, nebo z nároku, který je požadován jen eventuálně, se již dříve zabýval, v obdobné věci, Vrchní soud v Praze. V usnesení čj. 5 Cmo 158/2008 - 269 vyslovil závěr, že v případě eventuálního petitu je pro výpočet paušální odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně. I když vyhláška tuto otázku přímo neupravuje, je nutno při rozhodování o určení sazby odměny advokáta vycházet z povahy eventuálního nároku. O žalobu s eventuálním petitem jde tehdy, jestliže se žalobce domáhá uložení určité povinnosti, a teprve pro případ, že tomuto návrhu nebude vyhověno, domáhá se jiného plnění. Pokud soud vyhoví primárnímu petitu, nezabývá se již petitem eventuálním. O eventuálním petitu rozhoduje soud jen v případě, že primární petit zamítne. V době zahájení řízení tedy není ještě známo, zda vůbec bude eventuální nárok předmětem řízení. Je proto logické, že podle platné právní úpravy je předmětem soudního poplatku za podání žaloby pouze primární petit. Obdobně je třeba vycházet z nároku, který je uplatněn jako první v pořadí, také při stanovení paušální sazby odměny advokáta. Žalobce přece nepožaduje obě plnění současně, ale pouze jedno z nich. Odvolací soud se zcela ztotožnil s uvedeným závěrem Vrchního soudu v Praze a plně na něj odkázal. Odkaz stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 598/2000 není namístě, neboť ten neřešil podobnou otázku jako v dané věci.
III.
Ústavní stížnost proti bodu VI. rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 3. 2008, čj. 15 C 243/2006 - 220, je nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, protože se jedná o rozhodnutí procesní povahy (vyloučení rozhodnutí o nákladech řízení do samostatného usnesení) a nejde tedy o konečné rozhodnutí ve věci.
IV.
Ústavní stížnost je ve zbývající části zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé v ústavní stížnosti polemizují s právními závěry krajského soudu a označují jeho postup v dané věci za nesprávný. Trvají na tom, že odměna prvního stěžovatele měla být stanovena podle §8 odst. 1 advokátního tarifu, a nikoliv podle jeho §9 odst. 1. V ústavní stížnosti uvedli v podstatě tytéž argumenty, jako předtím v odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
K této polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR.
Po přezkumu ústavnosti rozhodnutí napadených touto ústavní stížností Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy, při svém rozhodování o odměně stěžovatele, postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb. Závěry, zejména odvolacího soudu, jsou rovněž v souladu se shora citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze, jehož právní výklad představuje judikaturu obecných soudů. V detailech stačí odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu a je nadbytečné zde cokoli doplňovat. K porušení základních práv stěžovatelů, uvedených v ústavní stížnosti, tedy nedošlo.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že v případě napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2011, čj. 47 Co 125/2011 - 419, jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu