ECLI:CZ:US:2012:1.US.3020.12.1
sp. zn. I. ÚS 3020/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní nám. 365/7, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 11 Tz 114/2011 ze dne 17. dubna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, z důvodů v ní podrobně rozvedených a s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, včetně práva na obhajobu, jakož i ústavně chráněných principů garantovaných čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu ČR.
Napadené rozhodnutí bylo vydáno v trestním řízení proti stěžovateli (původně uprchlému) vedeném. Po té, co Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 13. 7. 2010 sp. zn. 2 T 5/2000 podle §306a odst. 2 trestního řádu zrušil předcházející odsuzující rozhodnutí ohledně stěžovatele, nařídil ve věci nové hlavní líčení a rozsudkem sp. zn. 2 T 8/2010 ze dne 30. listopadu 2010 stěžovatele podle §226 písm. c) trestního řádu zprostil obžaloby. Toto rozhodnutí bylo zrušeno k odvolání státního zástupce usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 89/2010 ze dne 20. 1. 2011 a věc byl vrácena Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Proti tomuto pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti a tato byla ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu zamítnuta (po té, co jmenovaný soud s podrobným zdůvodněním učinil závěr, že místo osobního výslechu lze číst jako důkaz v neprospěch obviněného protokol o dřívější usvědčující výpovědi osoby, kterou tato učinila jako spoluobžalovaný v původním řízení vedeném proti uprchlému, a která se v obnoveném řízení nachází v procesním postavení svědka a odmítá vypovídat).
Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (viz např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).
Jak patrno ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti zamítavému rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku podaném ve prospěch stěžovatele ministrem spravedlnosti proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal. Trestní věc stěžovatele tak dosud není pravomocně ukončena a nachází se ve stadiu rozhodování soudem I. stupně. Za tohoto stavu, kdy také nutno připomenout, že Ústavní soud stojí mimo soustavu obecných soudů a nepředstavuje v ní další instanci, třeba učinit závěr, že dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovateli poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a ústavní stížnost je tak nepřípustná. Byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj