ECLI:CZ:US:2012:1.US.3895.12.1
sp. zn. I. ÚS 3895/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky V. H., zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2012 č. j. 22 Cdo 1780/2012-159, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011 č. j. 30 Co 430/2011-126 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. dubna 2011 č. j. 27 C 166/2009-87, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu. Stěžovatelka tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Na podporu tohoto tvrzení zopakovala v návrhu námitky, které předtím předložila k posouzení již v řízení před obecnými soudy, ústící v její přesvědčení, že nemovitosti označené ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně měly být přikázány do jejího vlastnictví a že nebyla dostatečně prokázána solventnost žalobce (takto vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem) co do schopnosti zaplatit jí přisouzenou peněžitou náhradu. V důsledku toho se domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Porušení ústavních práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal.
Nejvyšší soud v odůvodnění předmětného usnesení rovněž s odkazem na svoji judikaturu a prostřednictvím její relevantní obsahové citace přiměřeně vyložil, z jakých důvodů nejsou námitky stěžovatelky případné. Jeho interpretace není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06); když naopak, jak již řečeno, na tento výklad ve své judikatuře Nejvyšší soud i příkladmo poukázal. Přesvědčivě reagoval (nad rámec právního posouzení věci) i na relevantní skutkové výhrady stěžovatelky, kterým nepřiznal důvodnost, pročež na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudky soudů I. a II. stupně postačí za této situace odkázat.
Jelikož stěžovatelka svou oponenturou neprokázala zásah do jejích ústavně zaručených práv, byla stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu