ECLI:CZ:US:2012:1.US.4171.12.3
sp. zn. I. ÚS 4171/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele V. N. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, č. j. 64 Co 243/2012 - 123, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 4. 2012, č. j.20 C 177/2009, spojenou s návrhem na zrušení §15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 10. 2012, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Svou ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení §15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.".
Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, který si Ústavní soud vyžádal, byly zjištěny následující skutečnosti. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 20 C 177/2009 bylo uloženo České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplatit stěžovateli částku 12 771 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ohledně povinnosti zaplatit stěžovateli zákonný úrok prodlení z částky 12 771 Kč za dobu od 30. 4. 2009 do 23. 10. 2009 soud žalobu zamítl. Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel odvoláním. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2012, č. j. 64 Co 243/2012 - 123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel vyslovuje svůj nesouhlas s tím, že mu byl přisouzen zákonný úrok prodlení z částky 12 771 Kč až od ode dne 24. 10. 2009, kdy se podle právního závěru obecných soudů po marném uplynutí šestiměsíční lhůty ve smyslu §15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. ocitla Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti v prodlení se zaplacením náhrady škody stěžovateli. V této souvislosti poukazuje stěžovatel na skutečnost, že Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 1612/09 jako obiter dictum vyslovil, že "délka lhůty stanovená v §15 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá možnostem a schopnostem státu a samosprávných územních celků administrativně obstarávat náhradově škodovou agendu v době přijetí citovaného zákona. Je však zřejmé, že za uplynulé desetiletí prodělala veřejná správa kvalitativní skok v četnosti věcně i formálně správných rozhodnutí a postupů, v důsledku čehož Ústavní soud očekává, že tato lhůta bude v blízké době zákonodárcem zkrácena." Stěžovatel k tomu uvádí, že ke dni podání ústavní stížnosti, tedy po 2,5 letech od vyhlášení citovaného nálezu, nebyl učiněn jediný krok ze strany zákonodárné moci, kterým by se pokusila názor Ústavního soudu ČR vtělit do právního řádu České republiky. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel obsáhle argumentuje proti obsahu §15 zákona č. 82/1998 Sb., který zvýhodňuje stát oproti jiným subjektům, které odpovídají za škodu podle norem soukromého práva.
Ústavní soud konstatuje, že se návrhem na zrušení §15 zákona č. 82/1998 Sb. pro tvrzený rozpor v rozdílném vymezení lhůt pro uplatnění nároků na náhradu škody dle §15 zákona č. 82/1998 Sb. a dle §415 a násl. ve spojení s §563 občanského zákoníku, zabýval ve svém nedávném usnesení ze dne 6. 11. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 20/2012, dostupném na http://nalus.usoud.cz. V tomto usnesení odkazuje Ústavní soud na svůj (stěžovatelem výše citovaný) nález ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 1612/09, na jehož závěrech žádný relevantní důvod nic měnit. Ve skutečnosti, že zákonodárce nereflektoval očekávání Ústavního soudu na zkrácení lhůty uvedené v §15 zákona č. 82/1998 Sb. tedy plénum Ústavního soud neshledalo důvod na zrušení tohoto ustanovení a takový návrh zamítlo.
Ani v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal důvody, pro které by se měl od svých právních názorů vyplývajících z jeho výše citovaných rozhodnutí odchýlit. Vzhledem k tomu, že podstata ústavní stížnosti spočívala v polemice nad obsahem §15 zákona č. 82/1998 Sb., Ústavní soud neshledal s ohledem na shora uvedené žádné porušení základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, byl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut i návrh na zrušení §15 zákona č. 82/1998 Sb. Jde totiž o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2012
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu