ECLI:CZ:US:2012:1.US.423.12.1
sp. zn. I. ÚS 423/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci stěžovatele S. Š., zastoupeného Mgr. Jaromírem Hladíkem, advokátem se sídlem Pardubice, 17. listopadu 623, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 14. 7. 2010, čj. ZN 1048/2010 - 7, a usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování Sokolov, ze dne 8. 6. 2010, čj. KRPK-1950-22/TČ-2010-190972, a proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 30. 6. 2011, čj. ZN 1048/2010 - 50, a usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování Sokolov, ze dne 10. 6. 2011, čj. KRPK-1950-115/TČ-2010-190972, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností S. Š. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR.
Dříve než může Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Zejména se jedná o ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákon o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Ústavní stížností napadené usnesení státního zástupce ze dne 14. 7. 2010, čj. ZN 1048/2010 - 7, zamítající stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu ze dne 8. 6. 2010, čj. KRPK-1950-22/TČ-2010-190972, o odložení věci podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona, bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 16. 7. 2010. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti těmto označeným rozhodnutím tak počala běžet dne 17. 7. 2010.
Následovalo další prověřování a stížnost stěžovatele proti novému odkládacímu usnesení policejního orgánu, která byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 30. 6. 2011, čj. ZN 1048/2010 - 50, zamítnuta. Jak vyplývá z přiloženého sdělení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni o výkonu dohledu, zamítavé usnesení státního zástupce bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno dne 7. 7. 2011. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti posledně označeným rozhodnutím policejního orgánu a státního zástupce počala běžet dne 8. 7. 2011.
Jestliže nyní projednávané podání, které napadá všechna čtyři usnesení orgánů činných v trestním řízení, stěžovatel učinil prostřednictvím držitele poštovní licence České pošty, s. p., dne 3. 2. 2012, stalo se tak zjevně po šedesátidenní zákonné lhůtě (ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V této souvislosti Ústavní soud stěžovatele upozorňuje na omyl, kterého se dopustil při počítání běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti, za jejíž začátek považuje den následující po dni 13. 12. 2011, kdy byl jeho právnímu zástupci doručen přípis státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 12. 2011, čj. 1 VZN 1670/2011 - 17, o výsledku výkonu dohledu nad postupem Krajského státního zastupitelství v Plzni při výkonu dohledu nad činností Okresního státního zastupitelství v Sokolově.
Podnět k výkonu dohledu a samotný výkon dohledu podle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), není mimořádným ani řádným opravným prostředkem, od něhož by se mohla odvíjet lhůta k podání ústavní stížnosti. Výkon dohledu podle označeného zákona o státním zastupitelství nelze interpretovat jako procesní prostředek k ochraně práv, jehož vyčerpáním je podmíněno podání ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Smysl hierarchického uspořádání státního zastupitelství a dohled vyššího státního zastupitelství totiž spočívá (již podle legální definice, obsažené v §12c zákona o státním zastupitelství) v zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a v jejich rámci při výkonu jejich působnosti, nikoliv ve vytváření procesních prostředků k ochraně subjektivně veřejných základních práv nebo svobod dotčených subjektů. Proto také přípisy státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni a státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze nemají ani formální ani materiální povahu takového rozhodnutí (či jiného zásahu) orgánu veřejné moci, jež by bylo způsobilé porušit základní práva stěžovatele (srov. obdobně rovněž sp. zn. I. ÚS 203/03) a nejsou v dané věci posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele, od něhož se odvíjí lhůta k podání ústavní stížnosti. Posledním prostředkem ve věci je usnesení státního zástupce ze dne 14. 7. 2010, resp. 30. 6. 2011.
Přestože není Ústavní soud příslušný k přezkoumání takového přípisu státního zástupce (srov. např. usnesení ÚS sp. zn. II. ÚS 695/06), není bez zajímavosti, že ačkoli stěžovatel odvozuje lhůtu pro podání ústavní stížnosti od doručení uvedeného přípisu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, tento přípis ústavní stížnosti nenapadl.
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podání stěžovatele odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že ani stěžovatelem tvrzené průtahy v řízení nemohou odůvodnit a přivodit kasaci napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2012
František Duchoň
soudce Ústavního soudu