ECLI:CZ:US:2012:1.US.4378.12.1
sp. zn. I. ÚS 4378/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky J. H., zastoupené Mgr. Tomášem Kubínem, advokátem se sídlem Loket, T. G. Masaryka 107/49, proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2012 sp. zn. 61 Co 280/2012 a Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. února 2012 sp. zn. 12 C 73/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše citovaných rozsudků, jimiž byla zamítnuta její žaloba na náhradu škody na zdraví, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se rozhodnutími soudů cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že dne 13. 2. 2010 utrpěla úraz na neošetřeném pozemku žalovaného, soud I. stupně však dospěl k závěru, dle něhož na jeho straně není naplněna odpovědnost za vzniklou škodu, žalobu proto zamítl a jí uložil povinnost nahradit mu náklady řízení. Proti rozsudku podala odvolání, Krajský soud v Plzni rozhodnutí však potvrdil. Podle jejího přesvědčení oba soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména se nevypořádaly se svědeckými výpověďmi osob slyšených ke stavu i způsobu ošetření pozemku, na němž upadla a přivodila si zlomeninu kotníku, a jejich závěr o nenaplnění podmínky objektivní odpovědnosti žalovaného dle zákona o provozu na pozemních komunikacích a ani podmínky odpovědnosti podle ustanovení občanského zákoníku znamená, že prakticky nelze volat majitele komunikace k odpovědnosti za škody, které na ní vzniknou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s §212 a §212a odst. 1, 3 a 5 občanského soudního řádu a s poukazem na provedené důkazy, na znění §26 a §27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném v době úrazu žalobkyně, na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jeho rozhodnutí opodstatněně potvrdil, když pouze upravil výši nákladů přisouzených k náhradě žalovanému. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami vyčerpávajícím způsobem, a proto lze na obsah odůvodnění odkázat. Nutno dodat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecných soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a nemůže proto také na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud při ní postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, čl. 83 a čl. 90 Ústavy České republiky). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v §132 občanského soudního řádu, a proto, jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.) Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc, neboť obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu