ECLI:CZ:US:2012:1.US.4481.12.1
sp. zn. I. ÚS 4481/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele P. P., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem třída Karla IV. 502, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012 č. j. 7 Tdo 649/2012-17, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, ze dne 24. ledna 2012 sp. zn. 13 To 537/2011 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. října 2011 sp. zn. 4 T 158/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci a tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. V podrobně rozvedeném návrhu stěžovatel popsal svůj postoj k interpretaci §4 písm. a), §21 odst. 1, §22, §23 odst. 1, §24 odst. 1, §53 odst. 2, §54 odst. 2 a §57 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb. [o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákona o silničním provozu), ve znění pro posouzení věci rozhodném], a to z pohledu skutkových okolností předmětné věci. V této souvislosti obecným soudům vytkl, že aplikovaný právní rámec nesprávně interpretovaly. V důsledku toho se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal.
Nejvyššímu soudu, nikoliv Ústavnímu soudu, primárně výklad zákonných předpisů a sjednocování tohoto výkladu ex lege přísluší (§14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Přiklonil-li se - stejně jako předtím nalézací i odvolací soud - Nejvyšší soud k závěru, který stěžovatel kritizuje, nutno říci, že jím učiněná interpretace nevykračuje z mezí akceptovatelné a takto ústavně souladným způsobem vyvozené interpretační alternativy. Je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).
Za této situace Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu