ECLI:CZ:US:2012:1.US.987.12.1
sp. zn. I. ÚS 987/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 11. dubna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele GRATO spol. s r.o., IČ: 41033281, se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2012 č. j. 134 EC 154/2010-31, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2012 č. j. 134 EC 154/2010-31, jímž byla uložena žalovanému (takto vedlejšímu účastníkovi v řízení před Ústavním soudem) povinnost zaplatit jí na náhradu nákladů řízení 300,- Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Stalo se tak v návaznosti na výrok I. rozsudku, kterým byl vedlejší účastník zavázán zaplatit navrhovatelce 1.008,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, z titulu přepravy městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu, resp. následného postoupení této pohledávky navrhovatelce jako postupníkovi.
Obecnému soudu navrhovatelka ve svém návrhu vytkla svévoli v rozhodování; ta měla být dle jejího přesvědčení dána jednak odchýlením se od zásad v §142 odst. 1 a 137 o. s. ř. vyjádřených, jednak také postupem, který obecný soud poukazem na žádné zákonné ustanovení nepodložil; příkladmo mohl dle ní nalézt oporu v §150 nebo §151 odst. 2 o. s. ř., nicméně tak neučinil. V této souvislosti navrhovatelka odkázala též na vývody týkající se problematiky rozhodování o nákladech řízení obsažené v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 257/05, I. ÚS 191/06, I. ÚS 1236/07, jakož i na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008; obecnému soudu v tom rámci vytkla porušení principu rovnosti a její znevýhodnění jen pro důvod, že je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je nákup a vymáhání pohledávek (včetně soudního). Oproti tomu, jak navrhovatelka namítá, personální a věcné náklady s tím spjaté nezohlednil a stejně tak ani nezbytnost odborné pomoci advokáta. Cítí se být proto navrhovatelka napadeným výrokem soudu dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plynoucích, pročež se domáhá jeho zrušení.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Výtkám navrhovatelky nebylo lze přisvědčit již potud, že co do testu ústavnosti výrok II. rozsudku (Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2012 č. j. 134 EC 154/2010-31) obstojí; rozhodovací důvody směřující k závěru obsaženému v nákladovém výroku - ač z hlediska výše zjevně na hranici únosnosti - obecný soud dostatečně a srozumitelně ve shodě s ústavním a zákonným příkazem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, §157 odst. 2 o. s. ř.) vyložil.
V podrobnostech postačí odkázat na (obecně dostupný) nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. března 2012 (http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud popsal ústavně souladné alternativy odůvodnění reagujícího na situaci oné navrhovatelčině (co do skutkových okolností) obdobné; argumentační schéma navrhovatelkou kritizované, jímž obecný soud svůj nákladový výrok podložil, rozhodovací důvody tohoto nálezu pokrývají. Rovněž vůči stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008 se v něm Ústavní soud zřetelně vymezil a na navrhovatelkou citované nálezy - sluší se říci - kontinuálně navázal.
Nemohlo tak být rozhodnuto jinak, než jak je ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu