ECLI:CZ:US:2012:2.US.1137.12.1
sp. zn. II. ÚS 1137/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatele Bc. L. R., proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2011 č. j. 1 Co 250/2011-91, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.
Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje. Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Dle ustanovení §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatel však tuto povinnost nesplnil.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 1561/09, sp. zn. III. ÚS 2077/10, sp. zn. IV. ÚS 2657/11).
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, a bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby další jeho ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku právního zastoupení, neobsahovaly.
Přístup stěžovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv. Proto Ústavní soud jeho ústavní stížnosti, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 28/11, sp. zn. I. ÚS 3019/11, sp. zn. II. ÚS 3018/11 odmítl, aniž by považoval za nutné jej předtím vyzývat k odstranění vad podání.
Ze stejných důvodů Ústavní soud i nyní projednávanou ústavní stížnost sepsanou nekvalifikovaným způsobem podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 4. dubna 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj