ECLI:CZ:US:2009:4.US.1561.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1561/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. L. R., zastoupeného Mgr. Michalem Vávrou, advokátem se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2009 č. j. 20 Cdo 2581/2007-81, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2006 č. j. 9 Co 843/2006-16 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. listopadu 2005 č. j. 29 Nc 6851/2005-10a), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. června 2009 a na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáními dne 2. října 2009, 26. října 2009 a 18. listopadu 2009, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů pro tvrzený zásah do jeho ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces, zejména práva na právní pomoc v řízení před soudy dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovnost účastníků řízení danou čl. 37 odst. 3 Listiny.
Z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 5. listopadu 2005 č. j. 29 Nc 6851/2005-10a) nařídil na majetek stěžovatele exekuci k vymožení pohledávky 89 852,-Kč s přísl. Stěžovatel napadl rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 24. května 2006 č. j. 9 Co 843/2006-16 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. března 2009 č. j. 20 Cdo 2581/2007-81 odmítl pro jeho nepřípustnost.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že nalézací řízení bylo stiženo procesními vadami, které spočívaly v tom, že nebyl v řízení před soudem právně zastoupen ani nebyl poučen o znění §30 odst. 1 o. s. ř. Uvedené vady měly za následek, že rozhodnutí nalézacích soudů bylo vadné a exekuční soudy tudíž vycházely z nesprávného posouzení věci nalézacími soudy.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní soud si ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 29 Nc 6851/2005 vyžádal kopii doručenky, na základě které bylo stěžovateli, resp. jeho právní zástupkyni, doručeno usnesení dovolacího soudu. Z doručenky se podává, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2009 č. j. 20 Cdo 2581/2007-81 bylo soudním exekutorem Exekutorského úřadu Most právní zástupkyni stěžovatele doručeno dne 14. dubna 2009. Od toho dne začala stěžovateli běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula v pondělí dne 15. června 2009.
Stěžovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 2. října 2009 uvedl, že ústavní stížnost odeslal prostřednictvím e-mailu dne 13. června 2009. Ústavnímu soudu však byla ústavní stížnost doručena a elektronickou podatelnou zaevidována dne 16. června 2009. Z tohoto důvodu byl automaticky generován tzv. akceptační dopis pro senátní věci, který byl stěžovateli odeslán dne 17. června 2009, přičemž již v úvodu bylo uvedeno, že Ústavní soud obdržel návrh na zahájení řízení dne 16. června 2009. Stěžovatel na toto sdělení nijak nereagoval, datum doručení e-mailu nijak nerozporoval a až poté, kdy byl dopisem ze dne 25. června 2009 vyzván k odstranění vad podání (s odkazem na předchozí výzvy k odstranění vad podání, které byly stěžovateli doručenyve věci stěžovatelem dříve podaných ústavných stížností vedených Ústavním soudempod sp. zn. III. ÚS 2805/07 a III. ÚS 25/08), tvrdil, že e-mail odeslal dne 13. června 2009. Na výzvu Ústavního soudu, aby stěžovatel doložil od poskytovatele internetových služeb potvrzení o tom, že ústavní stížnost odeslal e-mailem dne 13. června 2009, stěžovatel sdělil dopisem ze dne 16. listopadu 2009, že tento poskytovatel logovací soubory ze dne 13. června 2009 nemá již k dispozici, neboť tyto soubory se archivují pouze jeden měsíc a poté se mažou. Stěžovatel tak neunesl důkazní břemeno tvrzení a Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit jako podanou po lhůtě určené k jejímu podání.
K celé věci je třeba ještě poznamenat, že o obsahových náležitostech podání ústavní stížnosti byl stěžovatel podrobně poučen již dopisem ze dne 2. července 2008 ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1568/08. Stěžovateli tak bylo známo, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a že lhůta k podání ústavní stížnosti je 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jak vyplývá ze stěžovatelem přiložené korespondence s jeho právní zástupkyní Mgr. E. B., která stěžovatele zastupovala v řízení před Nejvyšším soudem, usnesení o odmítnutí dovolání stěžovateli zaslala obratem po jeho doručení do advokátní kanceláře. Bylo tedy zcela na stěžovateli, aby si svá práva včasným podáním ústavní stížnosti ve stanovené 60 denní lhůtě náležitě chránil.
Z uvedených důvodů soudkyně zpravodajka ústavní stížnost stěžovatele odmítla podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2009
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka