ECLI:CZ:US:2012:2.US.1629.12.1
sp. zn. II. ÚS 1629/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. R., zastoupeného JUDr. Sylvou Ševčíkovou, advokátkou se sídlem Ant. Slavíka 11, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011 č. j. 20 Co 202/2011-502, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu s tím, že jím bylo porušena jeho ústavně zaručená práva garantovaná čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2006 č. j. 46 C 23/92-380, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2008 č. j. 20 Co 302/2007-359, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2008, a ve znění opravného usnesení ze dne 8. 4. 2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2009 č. j. 20 Co 336/2009-461, které nabylo právní moci dne 13. 7. 2009, byla M. K. (v původním řízení vystupovala jako žalovaná) uložena povinnost uzavřít se stěžovatelem dohodu o vydání nemovitostí. V článku I. druhý odstavec dohody je uvedeno, že "nemovitosti jsou nyní zapsány v evidenci nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno-město, k. ú. Kohoutovice, na LV č. X jako dům č. p. XX na p. č. XY, zahrada, p. č. XYY/1, ostatní plocha, p. č. XYY/2, jako vlastník těchto nemovitostí je zapsána M. K.". V článku IV. dohody je uvedeno, že "paní M. K. nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno-město, k. ú. Kohoutovice, a to dům č. p. XX na p. č. XY, zahradu na p. č. XYY1, ostatní plochu p. č. XYY/2, se vším příslušenstvím a součástmi vydává panu J. R. (pozn. nyní stěžovateli), který je přijímá". Návrhem ze dne 26. 9. 2008 se stěžovatel domáhal vydání opravného usnesení, jímž by byl shora citovaný rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. článek I. druhý odstavec a článek IV. dohody opraven tak, že mezi nemovitostmi, které mají být žalovanou stěžovateli vydány, bude uvedena i parcela č. XY, zastavěná plocha a nádvoří.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2011 č. j. 46 C 23/92-487, ve spojení s napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011 č. j. 20 Co 202/2011-502, byl návrh stěžovatele zamítnut.
Stěžovatel tvrdí, že v žalobě od samého počátku požadoval vydání předmětných nemovitostí včetně parcely č. XY, byť její označení bylo připsáno vsuvkou psanou perem. Uvedená parcela navíc představuje s domem jednu funkční a nezaměnitelnou jednotku a stěžovatelova vůle směřovala k vydání všech souvisejících nemovitostí. Pouze nedopatřením nebylo toto označení provedeno na kopii jedné z žalob, kterou měla k dispozici žalovaná. Pokud tato tvrzení obecné soudy nevyslyšely, zasáhly tím do stěžovatelových práv. Obecné soudy jsou podle názoru stěžovatele zavázány promýšlet důsledky svých rozhodnutí a dbát o jejich vynutitelnost. Obecné soudy měly logicky dovodit, že stěžovatel požaduje vydání nemovitostí včetně uvedené parcely.
Po zvážení okolností předložené věci Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud pravidelně připomíná, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 Ústavy), není "superrevizní" instancí v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Výklad ustanovení §164 o. s. ř. podaný obecnými soudy odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení sp. zn. 2 Cdon 1571/96, Sb. NS, sv. 4/98, s. 205) i soudu Ústavního (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2132/07 a II. ÚS 165/02, dostupná http://nalus.usoud.cz), tedy nelze mít za to, že by se jednalo o interpretaci překvapivou, odporující ustálenému nazírání na tento právní institut či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatele. Závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 525/02, na které stěžovatel odkazuje, na jeho věc aplikovatelné nejsou. V tam posuzované věci při označení nemovitostí, jichž se žalobou domáhala, vyšla stěžovatelka z údajů, které zjistila z katastru nemovitostí, které však byly následně upraveny tak, že některé z žalovaných parcel byly v katastru nově evidovány s označením "st.". Nález Ústavního soudu tedy reagoval na situaci, kdy stěžovatelce, byť žalované nemovitosti označila dle údajů, které jí poskytl v počátku sporu stát, nebylo pochyb o tom, jaké nemovitosti a v jakém rozsahu žaluje, následně katastrální úřad odmítl výsledek sporu, v němž byla úspěšná, do katastru zapsat.
V nyní projednávané věci se však jedná o případ odlišný. Obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, že od zahájení řízení v roce 1992 do rozhodnutí odvolacího soudu považovaly za předmět řízení to, co stěžovatel vymezil svým žalobním návrhem bez vsuvek učiněných perem, v němž předmětná parcela č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, nefigurovala. Tuto skutečnost potvrzuje i úředně ověřená kopie žaloby, která byla soudem doručena žalované (soud si ji v rámci řízení o opravě od žalované vyžádal a žádné vsuvky perem v ní nebyly obsaženy; oprava žaloby zařazené ve spisu je navíc podle zjištění soudu prvého stupně provedena jiným perem, než kterým je žaloba podepsána). Podle názoru obecných soudů žádné okolnosti nenasvědčovaly tomu, že předmětem řízení je i nyní uváděná parcela. Pokud se jejího zařazení stěžovatel po více než třech letech od právní moci původních rozhodnutí domáhá cestou návrhu na vydání opravného usnesení, žádá tím v podstatě o změnu obsahu rozsudku soudu prvého stupně. Takový postup obecné soudy považují za nepřípustný.
V popsaném postupu obecných soudů Ústavní soud neshledal nic, co by svědčilo o dotčení stěžovatelových ústavně zaručených práv. V souvislostech posuzované věci vystupuje do popředí zásada vigilantibus iura scripta sunt, která se vztahuje předně na účastníky sporného řízení, nikoli na obecné soudy, jak se mylně snaží dovozovat stěžovatel. Žalobce je povinen ve smyslu ustanovení §79 o. s. ř. přesně, určitě a srozumitelně specifikovat, čeho se svou žalobou domáhá. Obecný soud nemůže za procesní stranu dotvářet věcnou formulaci návrhového žádání, neboť by tím byla dotčena rovnost obou stran (čl. 96 odst. 1 Ústavy) a nestrannost soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), a to ani s odkazem na logické souvislosti, jak je v posuzované věci vidí stěžovatel. Jen na okraj lze navíc připomenout, že v našem právním řádu platí zásada superficies solo non cedit a pozemek a stavba, která na něm stojí, mohou mít odlišný právní režim. Označení parcely vsuvkou perem v naznačených souvislostech, jak je uvádějí obecné soudy, se jeví jako poněkud nestandardní, stejně tak i vysvětlení stěžovatele k otázce, proč ve vyhotovení žaloby zaslaném žalované vsuvka uvedena není.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 6. prosince 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu