ECLI:CZ:US:2012:2.US.2035.12.1
sp. zn. II. ÚS 2035/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hájkem, advokátem advokátní kanceláře v Praze, Národní 23, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012 čj. 25 Cdo 176/2010-172 a návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Z obsahu ústavní stížnosti a přiloženého napadeného rozhodnutí vyplývá, že rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zrušeno dovoláním napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008 č. j. 13 Co 352/2008-146 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. (Soud prvého stupně žalobu stěžovatele o zaplacení částky 1 538 500 Kč, představující náhradu škody způsobenou porušením povinností advokáta, zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí změnil tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit.)
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 cit. zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Z výše uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutí konečné, neboť věc byla vrácena městskému soudu, u nějž nadále probíhá řízení.
Shora uvedený požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn jen tím, že stěžovatel procesní prostředky uplatní a řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty prostředky, které mu obecně skýtá dosud probíhající řízení. Pokud tedy ve věci nadále probíhá řízení, které nebylo pravomocně skončeno, nemůže Ústavní soud do probíhajícího řízení zasahovat. Z nastíněného principu subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co současné stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost totiž nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, neuzavírá žádné předmětem identifikovatelné stadium řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti konečnému rozhodnutí ve věci.
Na základě shora uvedených úvah Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, neboť dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon poskytuje k ochraně práv stěžovatele, proto ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) odmítl.
Návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj