ECLI:CZ:US:2012:2.US.2360.12.1
sp. zn. II. ÚS 2360/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného Mgr. Lucií Voborníkovou, advokátkou se sídlem Jihlava, Židovská 31, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2012 č. j. 8 As 115/2011-64 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2012 č. j. 8 As 115/2011-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení Nejvyššího správního soudu pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud v záhlaví označeným usnesením ze dne 18. 4. 2012 zamítl žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti a o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělení jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Napadeným rozhodnutím ze dne 26. 4. 2012 posléze soud řízení o kasační stížnosti zastavil z důvodu, že stěžovatel ve lhůtě stanovené soudem v usnesení č. j. 8 As 115/2011-58 nezaplatil soudní poplatek za podanou kasační stížnost.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká soudu, že mu svým postupem v řízení a rozhodnutím odepřel právo na soudní ochranu. Namítá, že vynaložil veškeré úsilí, aby zákonné podmínky k vedení řízení o kasační stížnosti naplnil. Je přesvědčen, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a bezplatné ustanovení právního zástupce, neboť to odůvodňují jeho majetkové a sociální poměry, což soudu doložil. Pokud Nejvyšší správní soud jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nevyhověl, zamezil mu tak de facto přístup k soudu. S názorem soudu, že se z jeho strany jedná o svévolné uplatňování práva, nesouhlasí.
Po zvážení argumentů obsažených v ústavní stížnosti a posouzením obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Opodstatněností ústavní stížnosti se rozumí existence podmínky, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, a není tudíž pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelem namítaného porušení jeho základních práv. Zásah do těchto práv však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.
Nejvyšší správní soud v napadených usneseních přehledně a podrobně vyložil důvody, pro které žádostem stěžovatele nevyhověl a řízení o kasační stížnosti zastavil. Z popisu postupu stěžovatele i soudu v projednávané věci obsaženého v odůvodnění napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, že soud postupoval zcela v souladu s procesními předpisy, které ústavně konformním způsobem aplikoval. Z těchto předpisů ostatně v žádném případě nevyplývá, že by byl soud povinen jakýmkoli žádostem stěžovatele automaticky a za každých okolností vyhovět. V napadených rozhodnutích, která Nejvyšší správní soud řádně odůvodnil, tedy nelze spatřovat libovůli.
Námitkami směřujícími de facto proti usnesení, jímž Nejvyšší správní soud zamítl žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, se Ústavní soud nezabýval, neboť stěžovatel se jeho zrušení petitem nedomáhá.
Ústavní soud uzavírá, že právo na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolává, není možné vykládat tak, jako by jím bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu jím zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel v předmětném řízení měl možnost uplatnit všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že je plně a zákonu odpovídajícím způsobem nevyužil, nelze přičítat k tíži soudů.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel v daném případě neprokázal porušení svých ústavně zaručených základních práv, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2012
Stanislav Balík
předseda senátu