ECLI:CZ:US:2012:2.US.3621.11.1
sp. zn. II. ÚS 3621/11
Usnesení
Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o návrhu stěžovatelky TIZIA spol. s r.o., se sídlem Štítného 388/18, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Revoluční 15, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2011, č. j. 28 Cdo 2154/2011-222, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2011, č. j. 25 Co 396/2010-196, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. července 2010, č. j. 23 C 143/2009-157, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena na svých ústavně garantovaných právech. Konkrétně namítá porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3, a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. V řízení před obecnými soudy žalovala žalobkyně (stěžovatelka) Českou republiku - Český úřad zeměměřičský a katastrální (dále jen "žalovaný") o náhradu škody za nesprávný úřední postup podle §18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Ke vzniku škody mělo dojít následujícím způsobem. Stěžovatelka se na základě kupní smlouvy ze dne 30. května 2003 stala vlastníkem pozemku parc. č. 265/8, k. ú. Modřany (dále též "předmětný pozemek") s tím, že účinky vkladu nastaly dne 4. června 2003. V katastru nemovitostí nebylo u tohoto pozemku zapsáno žádné zástavní právo. Ke změně došlo po koupi pozemku, kdy na základě řízení o opravě chybného údaje katastru nemovitostí bylo podle rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 10. března 2006, č. j. O-93/623/2005/Ba/2, které nabylo právní moci dne 20. března 2006, u předmětného pozemku vyznačeno zástavní právo ve prospěch Konsolidační banky Praha, s. p. ú., zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 22. července 1992, tehdy ve prospěch Komerční banky, a. s. Stěžovatelka z toho dovodila, že zástavní právo vázlo na předmětném pozemku i v době prodeje a v okolnosti, že nebylo v katastru vyznačeno, spatřovala nesprávný úřední postup.
3. K uvedenému je třeba dodat, že předmětný pozemek vznikl oddělením od pozemku parc. č. 265/1, k. ú. Modřany až v době, kdy již zástavní právo existovalo a k jeho výmazu došlo na základě potvrzení věřitele o zaplacení zajištěné pohledávky a žádosti o výmaz zástavního práva k pozemku parc. č. 265/1 ze dne 12. září 1994, doručené katastru 21. září 1994, ve které pozemek parc. č. 265/8 uveden nebyl. Tento postup byl zpochybněn podáním věřitele (Konsolidační banky, s. p. ú.), které bylo doručeno Zeměměřičskému a katastrálnímu inspektorátu v Praze dne 15. května 2000, který toto podání posoudil jako návrh na opravu chyby v katastrálním operátu a podání postoupil Katastrálnímu úřadu Praha - město. Výsledkem tohoto řízení bylo shora uvedené rozhodnutí, na jehož základě bylo u předmětného pozemku zapsáno zástavní právo pro věřitele. Avšak již dne 14. dubna 2006 byl Katastrálnímu úřadu Praha - město doručen návrh na výmaz zástavního práva firmou Mikrotechna, s. r. o. (původní vlastník) zřízeného zástavní smlouvou ze dne 22. července 1992, a to i ohledně předmětného pozemku s tím, že tento pozemek vznikl oddělením od pozemku parc. č. 265/1, k. ú. Modřany a dluh, který byl zajištěn zástavou celého tohoto pozemku, byl uhrazen. Na tom základě také věřitel vystavil potvrzení, že k předmětnému pozemku zástavní právo neuplatňuje. Po té byl opětovně proveden u předmětného pozemku výmaz zástavního práva.
4. Stěžovatelka byla dopisem Ing. J. Š., správce konkurzní podstaty úpadce MICRONA Týn, a. s., ze dne 21. března 2007 vyzvána, aby pod sankcí zápisu předmětného pozemku do konkurzní podstaty ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy vyplatila ve prospěch konkurzní podstaty úpadce pohledávku v celkové výši 105.716.610,60 Kč zajištěnou zástavním právem k předmětnému pozemku. Stěžovatelka na základě této výzvy uzavřela se správcem konkurzní podstaty úpadce dne 21. března 2007 dohodu o narovnání, podle níž mu vyplatila částku 3,150.000 Kč, což byla odhadní cena předmětného pozemku. Tuto částku uplatnila vůči státu jako škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.
II.
5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. července 2010, č. j. 23 C 143/2009-157, byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že zástava na pozemku stěžovatelky byla vymazána několik měsíců před tím, než byla se stěžovatelkou uzavřena dohoda o narovnání, a tudíž zde chybí příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a způsobenou škodou. Soud prvního stupně také vyložil, že na daný případ dopadá zákon č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a nikoliv zákon č. 58/1969, o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, jak dovozovala stěžovatelka.
6. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. ledna 2011, č. j. 25 Co 396/2010-196, tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze závěru, že pro posouzení odpovědnosti žalovaného je rozhodující, zda se stěžovatelka při plnění do konkurzní podstaty úpadce MICRONA Týn, a. s., řídila zápisem o právním vztahu k předmětnému pozemku. Protože výmaz zástavního práva byl proveden již v roce 2006 a k zaplacení částky 3.150.000 Kč došlo až 31. března 2007, není zde dána příčinná souvislost s úředním postupem žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2011, č. j. 28 Cdo 2154/2011-222, odmítnuto, neboť dovolací soud neshledal, že by šlo o věc, která by měla zásadní právní význam. Současně se dovolací soud vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí v tom smyslu, že oba soudy nižší instance posoudily předmět sporu správně.
III.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v zásadě opakuje argumentaci, kterou uplatňovala v řízení před obecnými soudy. Tvrdí, že nesprávný úřední postup spočíval v absenci zápisu existujícího zástavního práva v katastru nemovitostí v době koupě, kdy neměla možnost se o jeho existenci dozvědět. Obecným soudům vytýká, že se vůbec nezabývaly existencí či zánikem zástavního práva a nesprávně spojují zánik zástavního práva s jeho výmazem. Polemizuje s poznámkou dovolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí upozorňoval na to, že z dohody o narovnání, kterou uzavřela stěžovatelka se správcem konkurzní podstaty úpadce MICRONA Týn, a. s., dostatečně jasně nevyplývá tvrzený důvod plnění.
IV.
8. Ústavní soud si v této věci vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 23 C 143/2009, s jehož obsahem se seznámil.
9. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává v §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
10. Jak Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních. Pouze v případě, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by takové rozhodnutí možno považovat za odporující čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy.
11. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 23 C 143/2009, z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
12. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatelka se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
13. Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo provedeno zákonu odpovídající dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí. Ústavní soud zdůrazňuje, že jak ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje tedy zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. K zásahu do základního práva stěžovatelky by došlo za předpokladu, že by výklad obecných soudů byl v rozporu s kogentním ustanovením zákona, nebo by byl extrémně formalistický, v důsledku čehož by výsledné rozhodnutí bylo celospolečensky vnímáno jako nespravedlivé.
14. Argumentace stěžovatelky se míjí s důvody, které vedly k zamítnutí žaloby. Obecné soudy zjednodušeně řečeno vyšly z úvahy, že bylo-li důvodem pro uzavření kupní smlouvy na předmětný pozemek pro stěžovatelku skutečnost, že v katastru nemovitostí nebyl kupovaný pozemek zatížen zástavou a necítila-li v této situaci potřebu si dalším způsobem ověřovat věrohodnost stavu zápisu v katastru nemovitostí, nebyl pro takový postup důvod ani v době, kdy uzavírala dohodu o narovnání, neboť v obou případech byla situace stavu zápisu v katastru naprosto shodná. Přitom nelze přehlédnout, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně zcela jednoznačně vyplývá, že zástavní právo na předmětném pozemku zaniklo zaplacením pohledávky, k jejímuž zajištění bylo zřízeno. Této otázce je věnován celý jeden obsáhlý odstavec odůvodnění na čtvrté straně písemného vyhotovení rozsudku, ve kterém soud prvního stupně podrobně vyložil osud pohledávky a její uhrazení dlužníkem a zánik zástavního práva. Není proto správné ani tvrzení stěžovatelky, že se obecné soudy nezabývaly otázkou faktické existence zástavy. Právě z tohoto výkladu vyplývá, že zástava zanikla zaplacením zástavou zajištěné pohledávky již v roce 1994, tedy dávno před uzavřením kupní smlouvy na předmětný pozemek stěžovatelkou. Ani výhrady stěžovatelky směřující proti upozornění Nejvyššího soudu, že z dohody o narovnání, kterou uzavřela stěžovatelka se správcem konkurzní podstaty úpadce MICRONA Týn, a. s., dostatečně jasně nevyplývá tvrzený důvod plnění, nevyznívají přesvědčivě. Přitom samo upozornění nemá pro vlastní rozhodnutí žádný význam a je pouhým obiter dictum.
15. Ústavní soud uzavírá, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Obecné soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Námitkami stěžovatelky se náležitě v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly a svůj postup řádně odůvodnily. Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelka měla a nepochybně využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
16. Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu