ECLI:CZ:US:2012:2.US.3891.11.1
sp. zn. II. ÚS 3891/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Martinem Klimem, advokátem AK v Brně, Jakubská 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011 č. j. 6 Ads 76/2011-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 22. 12. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele podepsaná JUDr. Martinem Klimem, advokátem určeným stěžovateli rozhodnutím České advokátní komory ze dne 24. 11. 2011.
Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání. Stěžovatelovo podání přitom vykazovalo řadu formálních a obsahových vad. Argumentace sama se pohybovala na úrovni jednoduchého práva, přičemž odkaz na porušení Listiny základních práv a svobod byl toliko formální, v podání tak absentovala jakákoliv argumentace stran porušení základních práv.
Z provedeného lustra bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2007 k Ústavnímu soudu již více než sto ústavních stížností, z nichž nejméně 50 jich bylo odmítnuto pro neodstranění vad, tj. zejména proto, že nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z mnoha řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován (kupř. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09 atd.).
Je třeba zdůraznit, že povinné právní zastoupení před Ústavním soudem je třeba posuzovat nikoliv čistě formalisticky, ale materiálně, tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána. Není tedy možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem, nebo dokonce, jako v tomto případě, připojil svůj podpis k podání, zpracovanému stěžovatelem - srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."
V projednávané věci byl stěžovateli určen advokát v právní věci "ústavní stížnost ve věci Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 A 37/11". Ústavní soud musí zejména konstatovat, že advokát určený Českou advokátní komorou k zastupování stěžovatele podává k Ústavnímu soudu návrh, který pro svůj obsah nejenže nemůže splňovat náležitosti ústavní stížnosti dle příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu, ale který navíc obsahuje takové formulace, jež by mohly být eventuálně důvodem k pořádkovému opatření dle §61 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud si je vědom toho, že v mnoha případech je spolupráce určeného advokáta s klientem obtížná, tato skutečnost však nemůže v důsledku znamenat, že advokát, ač vybaven potřebnými odbornými znalostmi v oblasti práva, pouze zaštítí svým jménem laicky zpracované podání.
V řízení o ústavní stížnosti nelze považovat za nevyhnutelnou podmínku, aby se poučení prostřednictvím výzev k odstranění vad podání dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě identických případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zákonný požadavek, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, a to jím sepsanou ústavní stížností, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2107/07, sp. zn. I. ÚS 337/09, či z poslední doby sp. zn. I. ÚS 3287/11 a sp. zn. I. ÚS 3426/11).
Proto soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj