ECLI:CZ:US:2012:3.US.1379.12.1
sp. zn. III. ÚS 1379/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky CzechDate s. r. o. se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem v Praze 4, Nad Spádem 640/18, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. března 2012 č. j. 117 Ec 5/2011-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 13. 4. 2012 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení výroku II shora uvedeného pravomocného rozsudku, a to pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, Okresní soud v Hradci Králové výrokem I v záhlaví označeného rozsudku vyhověl žalobě stěžovatelky, která se proti žalované I. D. domáhala zaplacení částky ve výši 1 014 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému. Napadeným výrokem II uložil žalované zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč (soudní poplatek).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu porušení práva na rovnost před zákonem, s ním spojené zásady předvídatelnosti soudního rozhodování, a tím i zásady právní jistoty, neboť skutkově a právně totožné věci rozhoduje na základě totožných listinných důkazů odlišně, pokud jde o náklady řízení. Domnívá se, že soud napadený výrok náležitě neodůvodnil, čímž porušil princip zákazu libovůle v rozhodování. Zejména zpochybňuje odůvodnění odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2777/11, které nelze považovat za závazné z hlediska stanovení výše náhrady nákladů řízení vzhledem k tomu, že se jí nikterak přímo nedotýká. Soud ani nezohlednil konkrétní okolnosti daného jednotlivého případu, stěžovatelku nevyzval k odůvodnění výše náhrady nákladů řízení a nezabýval se v tomto konkrétním řízení výší skutečně účelně vynaložených nákladů. Sama je přesvědčena, že požadované náklady ve výši 8 220 Kč na uplatňování svého práva účelně vynaložila, což dále podrobně rozvádí.
Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.
Argumentačně obdobnými ústavními stížnostmi, týkajícími se shodné právní problematiky, se Ústavní soud podrobně zabýval jednak v "zamítavém" nálezu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, jednak v celé řadě usnesení, jako např. v soudem zmiňovaném usnesení ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2777/11 nebo usnesení ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 2432/11 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud na odůvodnění těchto rozhodnutí pro stručnost odkazuje s tím, že závěry v nich vyslovené se uplatní i v daném případě. S ohledem na ně pak nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že napadený výrok za protiústavní považovat nelze. K citovanému nálezu, resp. jeho vztahu k výše zmíněným usnesením možno dodat, že v něm Ústavní soud nabídl obecným soudům i jiné možnosti hodnocení nákladových výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob", jež bude pokládat též za ústavně konformní.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu