ECLI:CZ:US:2012:3.US.1551.12.1
sp. zn. III. ÚS 1551/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky AGIRA- CREDIT, s. r. o., se sídlem 28. října 854/258, 709 00 Ostrava - Mariánské Hory, IČ: 26862182, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, 708 00 Ostrava, adresa pro doručování Elektrárenská 125, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2012 č. j. 42 Co 125/2011-345 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 8. října 2010 č. j. 18 C 152/2008-234, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku- Místku, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. dubna 2012, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 30. dubna 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2012 č. j. 42 Co 125/2011-345, jakož i rozsudku Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 8. října 2010 č. j. 18 C 152/2008-234, a to pro porušení čl. 4 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Frýdku- Místku rozsudkem ze dne 8. října 2010 č. j. 18 C 152/2008 -234 ve výroku pod bodem I zamítl žalobu na určení, že žalovaný ad 1) je výlučným vlastníkem nemovitostí vyjmenovaných ve výroku pod bodem I, žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") uložil povinnost zaplatit žalovanému ad 1) na náhradě nákladů řízení částku 2 160,- Kč, a dále rozhodl o tom, že žalobkyně a žalovaný ad 2) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyni dále uložil povinnost zaplatit žalované ad 3) částku 25 800,- Kč (výrok pod bodem II). Dále soud rozhodl o povinnosti České republiky zaplatit opatrovnici žalovaného ad 1) odměnu, náhradu hotových výdajů a DPH ve výši 2 160,- Kč (výrok pod bodem III).
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2012 č. j. 42 Co 125/2011-345 byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 8. října 2010 č. j. 18 C 152/2008-234 v napadených výrocích pod body I a II potvrzen (výrok pod bodem I). Odvolání žalobkyně proti výroku pod bodem III bylo odmítnuto (výrok pod bodem II). Výroky pod body III - V bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2012 č. j. 42 Co 125/2011-345 podala dovolání.
V předmětné věci přípustnost stěžovatelkou podaného dovolání závisí na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000 dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatelka podala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2012 č. j. 42 Co 125/2011- 345 dovolání, o kterém dosud nebylo dovolacím soudem rozhodnuto. U Nejvyššího soudu tedy probíhá řízení a není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatelka nebyla nucena podávat ústavní stížnost, a může tak učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku. Podmínkou je pouze to, aby tento mimořádný opravný prostředek stěžovatelka uplatnila řádně.
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2012
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj