ECLI:CZ:US:2012:3.US.1695.12.1
sp. zn. III. ÚS 1695/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ: 41033281, se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 181 EC 262/2010 ze dne 2. února 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných články 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení článku 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení a v tomto rozsahu se domáhá jeho zrušení.
Napadeným rozhodnutím bylo soudem I. stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení částky 1 008,- Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento výrok o nákladech řízení, s ohledem na to, že stěžovatel byl ve věci samé úspěšný, soud odůvodnil ustanovením §142 odst. 1 o. s. ř., zároveň však učinil závěr, že pokud stěžovateli vznikly náklady spojené se zaplacením soudního poplatku a právním zastoupením, nejedná se o náklady účelně vynaložené, a to proto, že stěžovateli již proti témuž žalovanému byly přiznány náklady ve výši 8 220,- Kč v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 123 EC 268/2009 pro další pohledávku stejné částky z titulu černé jízdy s tím, že stěžovatel mohl obě tyto pohledávky za žalovaným uplatnit jednou žalobou.
Stěžovatel v podrobně zdůvodněné stížnosti i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu nákladů řízení se týkající (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 257/05, I. ÚS 191/06, I. ÚS 1236/07, I. ÚS 3923/11, II. ÚS 2189/09, III. ÚS 1378/07) obsáhle oponuje závěru obecného soudu, jehož postup při rozhodování o nákladech řízení považuje za svévolný, jeho rozhodnutí za nespravedlivé, v podstatě nepředvídatelné a nedostatečně zdůvodněné, přičemž rozvádí argumenty podle něj svědčící pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v dané věci.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatel učinil předmětem své ústavní stížnosti náhradu nákladů uvedeného řízení, vzniklých mu zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem, jež by s ohledem na novelizovanou vyhlášku č. 484/2000 Sb., jíž se také v ústavní stížnosti dovolává, a sazebník zákona o soudních poplatcích činila částku cca 4 500,- Kč. Aniž by Ústavní soud, který zde také zdůrazňuje svoji roli, shora uvedenou aplikaci podústavního práva obecným soudem hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2777/11), z níž mimo jiné plyne, že na malý význam ústavní stížnosti jako důvod zjevné neopodstatněnosti Ústavní soud usuzoval již ze samotné skutečnosti, že její podstatou byl spor o náhradu nákladů řízení (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3409/10 a v něm citovaná rozhodnutí). Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Proto byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu