ECLI:CZ:US:2012:3.US.1724.12.1
sp. zn. III. ÚS 1724/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Markem Urbišem, advokátem v Opavě, Partyzánská 18, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2011 č. j. 4 Tdo 465/2011-25, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2010 č. j. 4 To 77/2010-196 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. listopadu 2009 č. j. 20 T 143/2009-132, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a přednostní projednání věci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že jejich vydáním bylo porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že řízení před soudem prvního stupně proběhlo před soudem, který nebyl místně příslušný k projednání jeho trestní věci.
Z přiložených rozhodnutí vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně byl stěžovatel uznán vinným spácháním trestního činu zpronevěry dle §248 odst. 1 a 2 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009. Za uvedené jednání byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací a byla mu současně uložena povinnost zaplatit náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ostravě zamítl. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z odůvodnění napadených rozhodnutí totiž vyplývá, že stěžovatel uplatnil tvrzení o místní nepříslušnosti soudu až v řízení o ústavní stížnosti, a nikoli v předchozím řízení před soudem prvního stupně či v odvolání, a ani netvrdil, že by tuto námitku v řízení před obecnými soudy uplatnil. Princip subsidiarity nepředstavuje jen požadavek vyčerpání opravných prostředků, ale také i argumentů ústavněprávních v těchto prostředcích (srov. Filip, Jan; Holländer, Pavel; Šimíček, Vojtěch, Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 2007, str. 552). K tomu Ústavní soud připomíná svoji ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že tvrzení, jež mohla být uplatněna v předchozím řízení, ať už před soudem prvního stupně či v odvolání, jako tomu je v tomto případě, nemohou být vznášena až v řízení před Ústavním soudem (viz např. usnesení ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 249/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z pohledu zákonných podmínek stanovených v ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zakládá taková skutečnost nepřípustnost ústavní stížnosti [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Pokud se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94, dostupné na http://nalus.usoud.cz); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. V projednávaném případě Ústavní soud neshledal pro takový (výjimečný) postup důvod, a proto návrhu stěžovatele nevyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2012
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu