ECLI:CZ:US:2012:3.US.2038.10.1
sp. zn. III. ÚS 2038/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Blankou Duškovou, advokátkou, se sídlem v Žamberku, nám. gen. Knopa 837, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2352/2008-301 ze dne 31. března 2010, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 184/2007-235 ze dne 29. října 2007 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 43 Cm 244/2003-141 ze dne 5. 9 2006, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, a 1. P. M., 2. M. M., 3. AVERSEN ENTERPRISES LIMITED, se sídlem Simis 12, Kiti, Larnaca, Kyperská republika, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace ústavní stížnosti
1. Návrhem došlým ve lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splňujícím i další formální podmínky [ustanovení §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], byla dne 14. července 2010 Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím.
2. Stěžovatel spatřoval porušení svých základních práv, in concreto práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v tom, že obecné soudy nesprávně zhodnotily vyjádření údaje o směnečné sumě a neurčitost, resp. neexistenci platebního místa na směnce. Zatímco u směnečné sumy byla uvedena zkratka "Kč", u částky vypsané slovy bylo slovní vyjádření "korun", přičemž "koruny" podle čl. 10 odst. 1 výnosu Vůdce a říšského kancléře č. 75/1939 Sb., o Protektorátu Čechy a Morava, ze dne 16. března 1939 ["Zákonitým platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna"], jsou již neplatnou měnou; jsou-li na směnce uvedeny měny rozporné, pak měla být směnka posouzena jako neplatná. Obdobný závěr dovozoval stěžovatel ohledně místa placení, neboť tento údaj zněl: "u Agrobanky Praha, a.s., filiálky Pardubice, jednatelství Hradec Králové", kde mělo jít taktéž o pluralitu údajů, a dále pak, že ke dni splatnosti směnky domicil zanikl, jak má plynout z blíže neurčeného sdělení ČNB ze dne 6. 3. 2006. Z uvedených důvodů navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
II.
3. Ústavní soud shledal, že se rozhodné skutečnosti podávají jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z přiložených kopií napadených rozhodnutí, které stěžovatel k návrhu připojil.
4. Ústavní soud předesílá, že jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Přestože je součástí soudní moci, pojednané v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, a není jim proto ani nadřízen. Ústavní soud zásadně není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a může tak činit pouze tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak Ústavní soud judikoval, "základní práva a svobody v oblasti podústavního práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem tohoto práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody" [viz nález sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000 (N 33/17 SbNU 235)].
5. Relevantní deficit stanovených záruk spravedlivého procesu může obecně nastat tehdy, dojde-li kupř. k závažným porušením kogentních ustanovení zákona upravujících řízení před soudy, bezdůvodnému odchýlení od konstantní judikatury, excesivnímu pominutí úhelných prvků hmotného práva, apod.
6. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že obchodní společnost SelMic, s. r. o. vystavila dne 1. března 1996 na řad banky směnku vlastní (resp. blankosměnku), sloužící k zajištění návratnosti finančních prostředků obchodní společnosti poskytnuté, znějící na směnečnou sumu vyjádřenou jednak "4,652.411,- Kč", jednak "čtyři miliony šest set dvaapadesát tisíc čtyři sta jedenáct korun", se splatností 30. června 2001, obsahující platební místo, resp. domicil "u Agrobanky Praha, a. s. filiálky Pardubice, jednatelství Hradec Králové ve prospěch účtu č. XXXXX/0600 var. symbol XXX", přičemž stěžovatel a vedlejší účastníci 1. a 2. ji podepsali jednak za výstavce a jednak jako avalové za SelMic, s. r. o. Banka v souladu s vyplňovacím prohlášením blankosměnku vyplnila a pohledávku za obchodní společností přihlásila do konkurzního řízení vedeného na majetek úpadce (SelMic s.r.o.); tato pohledávka byla zjištěna a zahrnuta do rozvrhového usnesení. Stěžovatel a vedlejší účastníci 1. a 2. netvrdili a neprokazovali, že důvod vystavení směnky odpadl, event. že právě na tuto směnku bylo z jejich strany plněno a závazek ze směnky zanikl plněním. Jejich obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu byla tatáž, jak ji ve svém návrhu Ústavnímu soudu prezentuje stěžovatel.
III.
7. Zákon o Ústavním soudu přikazuje podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) nejprve zjišťovat, zda návrh není zjevně neopodstatněný. V zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem je tak dána pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Pokud informace zjištěné v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, jakožto výsledku činnosti vymezené v hranicích daných stěžovatelčiným návrhem, přivedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, musí být bez dalšího odmítnuta.
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Obecně je nutné předeslat, že jako nepřijatelné doložky místa placení jsou údaje nekonkrétní kupř. "v sídle věřitele"; soudní praxe však považuje za platné doložky s údajem splatnosti kupř. "v sídle remitenta" za předpokladu, že je ve směnce adresa sídla remitenta uvedena. Zároveň platí, že tímto údajem ve směnečné listině je platební místo určeno zcela definitivně. Ani v případě, že by se sídlo remitenta do zániku směnečné obligace změnilo, nic to nemění na skutečnosti, že směnka je splatná na adrese ve směnce uvedené, i když ta již není sídlem remitenta. K dostatečné určitosti platebního místa postačuje, že je určeno alespoň s přesností obce nebo města. Platební místo musí být ovšem určité, a proto nelze akceptovat kupř. "v Pardubicích nebo v Hradci Králové". Platební místo může být určeno také prostřednictvím umístění směnky, směnečného domicilu ("splatno u ..."). Pokud směnka neobsahuje ani výslovně stanovené platební místo, nelze z ní dovodit platební místo zákonné, není určeno ani domicilem anebo trpí vadou neurčitosti, je směnka neplatná; umístěnka (domicil) se přitom nesmí dostat do rozporu s event. již vyznačeným platebním místem (jsou-li o tom na směnce samostatné údaje). Bylo-li určeno, u koho se má směnka zaplatit, komu se má k placení předložit, tedy u koho je splatná, bylo tím určeno i platební místo směnky. Pro platnost směnky je postačující, že platební místo je na směnce určeno dostatečně přesně, a to alespoň jako název obce nebo města. Ústavní soud považuje za správný závěr obecných soudů, že platebním místem bylo statutární město Hradec Králové. Údaj o domicilu byl vymezen takto:
"u Agrobanky Praha, a. s. filiálky Pardubice, jednatelství Hradec Králové". Tento údaj obsahuje několik místních názvů. Místo "Praha" je součástí zapsaného obchodního jména banky a je tedy nutné je uvádět, což nemůže být přičítáno k tíži tomu, kdo svoji firmu použije. Nelze z toho také dovodit, že jde-li o takto napsané jméno, nemůže být směnka splatná jinde než v Praze; z toho důvodu mezi tímto údajem a dalšími místními názvy nemůže být žádná konkurence. Při čtení uvedeného domicilu je dále zřejmé, že obchodní společnost Agrobanka Praha, a. s. se člení na pobočky a ty dále na jednatelství; banka tedy měla pobočku v Pardubicích a tato pobočka měla jednatelství v Hradci Králové. Smysl tohoto zápisu je jasný v tom, že majitel směnky měl směnku předložit k placení u banky s firmou "Agrobanka Praha, a. s.", a to u její organizační složky, která je definována prostřednictvím filiálky v Pardubicích jako vyššího organizačního stupně a jednatelství v Hradci Králové jako nižšího organizačního stupně. Z toho je tedy zřejmé, že platební místo je v Hradci Králové a nikde jinde. Jde jen o čtení formálního zápisu na směnce; stejně tak není na překážku platnosti směnky, jestliže by místo, kde by měla být směnka při splatnosti předložena k placení (jednatelství Agrobanky Praha, a. s. v Hradci Králové), již neexistovalo; pro platnost směnky je postačující, že platební místo, bylo-li na směnce určeno dostatečně přesně, existovalo v době vzniku směnečné obligace. Obdobně je nutné odmítnout námitku stěžovatele stran rozporu mezi označením "Kč" a slovem "korun". Z kontextu směnky je nezpochybnitelné, že tak byla jednoznačně určena jak v době vzniku směnky, tak dodnes platná peněžní jednotka České republiky.
III.
10. Protože se stěžovateli nepodařilo prokázat, že by obecné soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý proces, a Ústavní soud sám jiné porušení ústavního pořádku neshledal, nezbylo než aby bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu