ECLI:CZ:US:2012:3.US.2262.12.2
sp. zn. III. ÚS 2262/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. L. R., bez právního zastoupení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 18. června 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele v blíže neidentifikované "věci Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek - Místek". Ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splněna nebyla ani podmínka povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatel Ústavní soud požádal o prodloužení lhůty k ustanovení právního zástupce.
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
V předmětné věci stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Dle ustanovení §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatel však ani tuto povinnost nesplnil. Stejně tak ústavní stížnost neobsahuje žádnou argumentaci (tím méně ústavněprávní).
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem jakož i dalšími vadami ústavní stížnosti. K dnešnímu dni je u Ústavního soudu evidováno již 15 takových podání. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 1561/09, sp. zn. III. ÚS 2077/10, sp. zn. IV. ÚS 2657/11).
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby jeho další ústavní stížnost již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovala.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty nevyhověl.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2012
Jan Musil v. r.
soudce Ústavního soudu