ECLI:CZ:US:2012:3.US.3312.12.1
sp. zn. III. ÚS 3312/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Bc. L. R. a 2) T. R., bez právního zastoupení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. srpna 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelů ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 11 C 258/2006 a Krajského soudu v Ostravě, která nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splněna nebyla ani podmínka povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatelé Ústavní soud požádali o prodloužení lhůty k právnímu doplnění této ústavní stížnosti.
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
V předmětné věci stěžovatelé při podání ústavní stížnosti nebyli a ani nyní nejsou zastoupeni advokátem.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelé však zastoupeni advokátem nejsou. Dle ustanovení §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelé však ani tuto povinnost nesplnili. Stejně tak ústavní stížnost neobsahuje žádnou argumentaci (tím méně ústavně právní).
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelé se již několikrát obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem jakož i dalšími vadami ústavní stížnosti. Na tento nedostatek byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. IV. ÚS 1561/09, sp. zn. III. ÚS 2077/10, sp. zn. IV. ÚS 2657/11, sp. zn. I. ÚS 3019/11, sp. zn. II. ÚS 3018/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz/).
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelé byli v nedávné době opakovaně obeznámeni s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jejich vlastním zájmu, aby jejich další ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovaly.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti stěžovatelů o prodloužení lhůty nevyhověl.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2012
Jan Musil v. r.
soudce Ústavního soudu