ECLI:CZ:US:2012:3.US.3374.12.1
sp. zn. III. ÚS 3374/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele PCHOS, spol. s r. o., se sídlem Frýdek-Místek, Slezská 3201, zastoupený JUDr. Štefanem Adamem, advokátem v Kelči, Němetice 44, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. května 2012 č. j. 71 Co 11/2012-540, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá výrok I výše označeného rozsudku, vydaného v řízení o zaplacení částky 3 020 000 Kč a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 560 789 Kč.
Krajský soud v Ostravě (dále též "krajský soud") potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku v části, kterou byla stěžovateli (jako žalovanému) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 650 425,43 Kč, a v části, v níž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci částku 638 155,40 Kč, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. V další napadené části byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Proti potvrzujícímu rozsudku krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, jejíž podstatou je skutková polemika stěžovatele s rozhodnutím odvolacího soudu, kterou stěžovatel nedoplnil žádnou ústavněprávní argumentací.
Stěžovatel především nesouhlasí s výkladem a aplikací ustanovení §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, tak, jak ji provedly obecné soudy. Podle jeho názoru, pokud nedošlo ke skutečnosti, aby správce konkurzní podstaty odvracel škodu na majetku stěžovatele, který byl předmětem vylučovací žaloby, nemohl správce s tímto majetkem nakládat, tedy ani ho stěžovateli pronajmout, neboť stěžovatel užíval tento majetek z titulu svého vlastnického práva. Žalobce tedy není, dle stěžovatele, oprávněn po dobu zapsání předmětných nemovitostí do soupisu majetku konkurzní podstaty a po celou dobu soudního řízení o vyloučení těchto nemovitostí stěžovatele ze soupisu majetku konkurzní podstaty úpadce požadovat bezdůvodné obohacení představující obvyklé nájemné za užívání nemovitostí, které jsou zapsány do soupisu konkurzní podstaty. Stěžovatel též v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 89/02.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud nezjistil. Na rozdíl od stěžovatele má Ústavní soud za to, že odvolací soud na základě jím zjištěného skutkového stavu, jenž ani Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svém rozhodnutí adekvátně aplikoval příslušná ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání na danou věc. Odvolací soud, který rozhodoval o odvolání stěžovatele, které obsahovalo tutéž námitku, jaká byla předložena i v ústavní stížnosti, své rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. Učinil tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem. Poukázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které platí, že plody a užitky nabyté z majetku sepsaného do konkurzní podstaty úpadce po dobu trvání soupisu, jsou nabyty v dobré víře, jestliže ohledně takového majetku nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu. Odvolací soud též poznamenal, že odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 89/2002 není na danou věc přiléhavý, neboť se týká situace, kdy ohledně majetku zapsaného do konkurzní podstaty úpadce byl uzavřen právní úkon - kupní smlouva. V tomto sporu se však žalobce domáhá užitků - peněžité částky, která odpovídá částkám obvykle vynakládaným v místě a čase na nájemné, které mělo být hrazeno do konkurzní podstaty.
Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí odvolacího soudu nevykazuje prvky libovůle a nebylo zjištěno, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Zásah do základních práv stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu