ECLI:CZ:US:2012:3.US.3411.12.1
sp. zn. III. ÚS 3411/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem v Praze 7, Strossmayerovo nám. 2, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 2. července 2012 č. j. 109 EC 23/2012-51, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného rozsudku a tvrdí, že jeho vydáním došlo k zásahu do jeho práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení svého práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje v tom, že okresní soud při svém rozhodování postupoval v rozporu s hmotným právem, když interpretoval ustanovení §24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, po svém tak, že odstavení vozidla neznamená jeho "neprovozování" dle zákona a že stěžovatel měl povinnost vyřadit vozidlo z evidence motorových vozidel. S tímto názorem okresního soudu stěžovatel nesouhlasí a tvrdí, že soud neprovedl stěžovatelem předložené důkazy, nevytvořil stranám dostatečný prostor pro obhajobu jejich tvrzení a své rozhodnutí řádně neodůvodnil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu výše označeného rozsudku bylo zjištěno, že okresní soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci (Česká kancelář pojistitelů) částku 5 314 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že stěžovatel jako vlastník vozidla neměl řádně předmětné vozidlo v rozhodné době pojištěno. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud objasnil, z jakých důvodů při svém rozhodování vycházel z důkazů předložených pouze žalobcem a neprovedl důkazy navržené stěžovatelem. Okresní soud konstatoval, že i kdyby se stěžovateli podařilo prokázat svá tvrzení týkající se nepoužívání vozidla, neměly by tyto skutečnosti pro rozhodování právní význam, neboť neznamenají "neprovozování" vozidla dle zákona. Stěžovatel by musel po rozhodnou dobu vozidlo formálně vyřadit z evidence motorových vozidel, což neučinil. Ústavní soud neshledal důvod, pro který by měl tento právní názor okresního soudu přehodnocovat. Nadto je nutno dodat, že napadené rozhodnutí, týkající se částky 5 314 Kč, je rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné. S ohledem na tuto skutečnost pak není Ústavní soud v postavení odvolací instance, tj. instance přezkoumávající rozsah dokazování či hodnocení důkazů. Bez ohledu na skutečnost, že v dané věci jde o rozhodnutí ohledně částky bagatelní, je třeba poukázat na ústavní princip nezávislosti soudů, vyplývající z čl. 82 Ústavy ČR, a na to, že Ústavní soud není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností a nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy učiněné v souladu s §132 občanského soudního řádu, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 či sp. zn. III. ÚS 2403/09, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Pro výše uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu