ECLI:CZ:US:2012:4.US.1138.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1138/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatelky T. R., směřujícím proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 2866/2011-261 ze dne 17. ledna 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 26. března 2012 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 2866/2011-261 ze dne 17. ledna 2012. Stěžovatelka v návrhu dále uvedla, že žádá o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti právním zástupcem, o kterého již požádala Českou advokátní komoru. Podání této žádosti však stěžovatelka nijak nedoložila, přičemž ani neuvedla, kdy měla žádost na Českou advokátní komoru podat.
Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem a je nutno konstatovat, že ústavní stížnost obsahovala i řadu dalších vad. Stěžovatelka navíc ústavní stížnost podala poslední den lhůty k jejímu podání.
Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2007 k Ústavnímu soudu již 12 ústavních stížností, přičemž v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 539/07, III. ÚS 817/10, I. ÚS 2240/10, II. ÚS 3588/10 a II. ÚS 3018/11 byla vyzvána k odstranění vad podání a poučena zejména o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem i o možnosti obrátit se s žádostí o přidělení advokáta na Českou advokátní komoru. Stěžovatelce je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby podala ústavní stížnost splňující náležitosti ustanovení §27 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Na uvedeném názoru nic nemění ani údajná žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti právním zástupcem, o kterého podle jejího tvrzení požádala Českou advokátní komoru. Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že žádosti o určení advokáta jsou Českou advokátní komorou vyřízeny obvykle v době kratší než jeden měsíc. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je tak dostatečná na to, aby mohl být stěžovatelce případně též určen advokát. K dotazu na Českou advokátní komoru, pobočka Brno, bylo dne 28. března 2012 Ústavnímu soudu sděleno, že v projednávané věci k uvedenému dni žádnou žádost stěžovatelky o určení advokáta Česká advokátní komora neobdržela. Pokud stěžovatelka podala žádost na konci lhůty k podání stížnosti, či až po jejím uplynutí, a nepodala tedy žádost včas tak, aby mohla být ústavní stížnost podána prostřednictvím advokáta ve lhůtě k jejímu podání (přičemž ani nebyl zjištěn žádný důvod, který včasnému určení advokáta bránil), musí si nést následky svého počínání.
Soudkyně zpravodajka tak v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. dubna 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka