ECLI:CZ:US:2012:4.US.1530.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1530/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti O. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, AK se sídlem Šaldova 34/466, 186 00 Praha 8 - Karlín, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 22. 3. 2011 č. j. 1 Zt 93/2011-8 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel s tvrzením o porušení svého práva zaručeného ustanovením čl. 36 Listiny základních práv a svobod napadl shora označené usnesení státní zástupkyně zamítající jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle stěžovatele byl postup orgánů činných v trestním řízení zjevně excesivní a protiústavní.
Konkrétně stěžovatel namítal, že audiozáznam, použitý jako důkaz v jeho neprospěch, byl pořízen v rozporu se zákonem, neboť k jeho pořízení nedal souhlas. Z ostatních důkazů pak dle stěžovatele nebylo možno dospět k závěru, že by se stěžovatel dopustil přečinu, z něhož byl obviněn.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ve své dosavadní rozhodovací praxi se Ústavní soud opakovaně vyjádřil k otázce ústavněprávní způsobilosti přezkumu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání tak, že akcentoval svoji zdrženlivost při zásazích do samotného počátku trestního stíhání a oprávnění zasáhnout spojoval pouze se situacemi, kdy došlo k porušení základních práv a svobod, které nebylo možno odčinit jinak, zejména v případech vzetí do vazby (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 535/02, II. ÚS 364/03, II.ÚS 741/02, všechna tato rozhodnutí, jakož i rozhodnutí dále citovaná jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). V obecné rovině pak mnohokrát zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 či IV. ÚS 58/05).
Napadené rozhodnutí však takovýto excesivní zásah do stěžovatelových práv nepředstavuje. Ústavní stížností napadené usnesení ve spojení s usnesením o zahájení trestního stíhání obsahuje podrobný popis skutku, který je nezaměnitelný s jiným skutkem. Přečin, který je v tomto skutku spatřován, je náležitým způsobem označen, stejně jako skutečnosti odůvodňující závěr o důvodnosti trestního stíhání.
Usnesení státní zástupkyně dostatečným způsobem reaguje na stěžovatelovy námitky a Ústavní soud proti němu z ústavněprávních hledisek nemůže mít žádných námitek. Posouzení použitelnosti důkazu audiozáznamem, jehož pořízení považoval stěžovatel za zásah do svých osobnostních práv, není ve fázi zahájení trestního řízení úkolem Ústavního soudu, nýbrž právě orgánů činných v trestním řízení; v této fázi řízení (a s ohledem na skutečnost, že trestní stíhání bylo zahájeno ústavně konformně) byly by jakékoliv úvahy Ústavního soudu stran použitelnosti důkazů předčasné a rozporné se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu