ECLI:CZ:US:2012:4.US.1590.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1590/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Z. H., zastoupeného Mgr. Blankou Všetičkovou, advokátkou, AK ul. 28. října 640, 564 01 Žamberk, proti rozsudkům Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 15. 8. 2011 č. j. 0 P 8/2011-177 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2012 č. j. 14 Co 452/2011-321, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů s odůvodněním, že jejich postupem a napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů garantované článkem 38 odst. 2 Listiny, práva na péči a výchovu jeho nezletilých dětí ve smyslu článku 32 odst. 1 a 4 Listiny a k porušení zákazu diskriminace na základě pohlaví dle článku 14 Úmluvy.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 0 P 8/2011 zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 1. 2012 č. j. 14 Co 452/2011-321 potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 15. 8. 2011 č. j. 0 P 8/2011-177 ve výroku I., jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na svěření nezletilých synů do jeho péče (výrok I.), a ve výroku II. změnil tak, že stěžovatel je oprávněn se stýkat s nezletilými každý lichý týden v sobotu od 9 do 18 hod. a v neděli od 9 do 15 hod. Konstatoval, že není důvod pro změnu výchovného prostředí, neboť nenastala žádná změna poměrů. Péči matky o oba nezletilé považoval za řádnou, na straně matky neshledal bránění styku nezletilých se stěžovatelem ani jejich negativní ovlivňování vůči stěžovateli.
Stěžovatel vysvětluje, že o svěření nezletilých do své péče požádal, protože matka mařila jeho styk s nimi. Naváděním dětí proti němu vznikalo riziko syndromu zavrženého rodiče. Je přesvědčen, že výchovné prostředí matky je nevhodné pro zdravý vývoj nezletilých, neboť rodiče matky bývají ovlivněni alkoholem a verbálně i fyzicky stěžovatele napadají. Užívání závadné vody z vlastní studny má špatný vliv na zdravotní stav syna Jiřího (jedná se o pseudonym) operovaného pro neprůchodnost ledviny. Oproti tomu otec splňuje předpoklady pro zdravý vývoj nezletilých. Soudům vytýká, že jejich rozhodnutí prakticky kopírují návrhy a zprávy opatrovníka, který posouzení situace mění překotně, a dále že si nevyžádaly revizní znalecký posudek poté, kdy stěžovatel vznesl řadu výhrad proti hrubě nepravdivému posudku PhDr. D., a konečně že nehledaly cestu jak stanovit styk otce s dětmi tak, aby nevznikalo napětí mezi rodiči. Stěžovatel má za to, že nezletilí měli být svěřeni do péče toho rodiče, jenž disponuje vhodným výchovným prostředím, nebrání druhému rodiči ve styku s nimi a je ochoten potíže v komunikaci s druhým rodičem řešit za pomoci psychologa nebo mediátora. Má rovněž za to, že nezletilí již nejsou útlého věku, kde je role matky dominantnější; nyní již potřebují s otcem "zažívat opravdové zážitky".
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Předmětem napadených rozsudků obecných soudů bylo rozhodování o změně výchovy nezletilých synů stěžovatele. Ústavní soud se proto nejprve zabýval opodstatněností stěžovatelovy argumentace o porušení článku 32 odst. 1 a 4 Listiny poskytujícího ochranu rodičovství a rodině - "Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. ... Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu a na základě zákona". Při výkladu citovaných ustanovení Ústavní soud přihlíží k článku 32 odst. 6 Listiny ("Podrobnosti norem uvedených v předchozích odstavcích stanoví zákon") a k článku 41 odst. 1 Listiny ("Práv uvedených v článku 32 odst. 1 a 3 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí") a interpretuje je tak, že práva zakotvená v odst. 1 a 4 článku 32 Listiny jsou v podrobnostech provedená zákonem, z nichž práva zakotvená v odst. 4 článku 32 Listiny jsou přímo aplikovatelná s výhradou připuštěného omezení formulovaného v poslední větě tohoto ustanovení. Přímá použitelnost ustanovení článku 32 odst. 4, věty první a druhé Listiny však nemá v projednávaném případě pro stěžovatele zvláštní význam, neboť přímo proveditelné normy jsou formulovány značně obecně (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2917/11 ze dne 1. 2. 2012, dostupno - stejně jako rozhodnutí dále uvedená - na http:/nalus.usoud.cz).
Podstatu ústavní stížnosti spatřuje Ústavní soud v nesouhlasu stěžovatele s právním posouzením v řízení zjištěných skutečností rozhodných pro úpravu výchovy nezletilých obecnými soudy. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona o rodině obecnými soudy je omezená a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Vyloučil-li zákonodárce dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině [v rozsahu dle ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti dovolání cestou ústavní stížnosti. Ústavní stížnost není a nemůže být jakýmsi zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů, a to již proto, že Ústavní soud není součástí jejich soustavy (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 542/11 ze dne 16. 5. 2011). V rodiněprávních věcech proto Ústavní soud zasahuje jen v případech skutečně extrémních, tedy v situacích, kdy rozhodnutí soudů vykazují znaky svévole, jsou jinak zjevně neodůvodněná nebo není respektován zájem dítěte (srov. např. článek 3 odst. 1, článek 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) jakožto základní dlouhodobě obecně přijímané kritérium při jakékoli činnosti týkající se dětí, včetně soudního rozhodování o nich.
Žádné z výše uvedených pochybení Ústavní soud v rozhodování obecných soudů nenalezl. Obecné soudy se zabývaly všemi rozhodnými okolnostmi věci a svůj závěr o neexistenci důvodu pro změnu výchovného prostředí řádně odůvodnily, přičemž měly na zřeteli zájem nezletilých jako prvořadné kritérium pro své rozhodování, pročež Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Okresní soud taktéž srozumitelně vysvětlil důvody, pro které zamítl stěžovatelův návrh na vypracování revizního znaleckého posudku. Pokud jde o stěžovatelovu výtku, že soud nehledal cestu, jak stanovit styk otce s dětmi bez vzniku napětí mezi rodiči, neměl by stěžovatel podléhat iluzi, že právo má moc narovnat vztah mezi rodiči narušený jejich neschopností adekvátně spolu komunikovat. Lze shrnout, že posuzovaná ústavní stížnost představuje pouhou polemiku se závěry obecných soudů, přičemž stěžovatel nepřípadně očekává, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Pouhý odlišný názor stěžovatele na právní posouzení jeho věci však nezakládá porušení jeho ústavně zaručených práv.
Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nezdařilo doložit porušení jeho ústavně zaručených práv, odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu