ECLI:CZ:US:2012:4.US.1665.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1665/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. Martinem Sochorem, advokátem, AK se sídlem v Praze 7, Veletržní 10, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2011 sp. zn. 6 To 491/2011 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 11. 2011 sp. zn. 6 T 61/2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 3. 5. 2012 se R. M. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen "nalézací soud") sp. zn. 6 T 61/2008.
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 6 T 61/2008 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 8. 11. 2011 nalézací soud ve veřejném zasedání usnesením rozhodl, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců uložený mu trestním příkazem téhož soudu ze dne 16. 5. 2008).
Dne 6. 12. 2011 Městský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného proti usnesení nalézacího soudu ze dne 8. 11. 2011 jako nedůvodnou zamítl.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími a v řízení jejich vydání předcházejícím byla porušena práva zaručená čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Nalézacímu soudu stěžovatel vytkl, že vycházel z důkazů ve veřejném zasedání neprovedených, tj. z údajné zprávy jeho matky, přičemž dovodil, že se skrýval. Nalézací soud dále rozhodl na základě důkazu, s nímž nebyl seznámen, který nebyl proveden a nepřihlédl k navrhovanému důkazu, čímž stěžovatele zkrátil na právu na spravedlivý proces a porušil čl. 38 odst. 2 Listiny.
Stížnostnímu soudu stěžovatel vytkl, že nevyčkal odůvodnění stížnosti a rozhodl o ní dříve, než obhájce mohl nahlédnout do spisu a stížnost doplnit, v důsledku čehož byl stěžovatel zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces; rovněž byl zbaven možnosti předložit stížnostnímu soudu další listiny prokazující, že se neskrýval a že změnu adresy bydliště řádně ohlásil.
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Tvrzení o porušení základního práva na osobní svobodu zaručeného článkem 8 odst. 1 a 2 Listiny resp. čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněným s ohledem na skutečnost, že stěžovatel byl zbaven osobní svobody (byť jen podmíněně) již v předcházejícím řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení; ústavnost tohoto řízení byla předmětem dřívější ústavní stížnosti stěžovatele projednané v řízení sp. zn. II. ÚS 1713/10 a odmítnuté pro zjevnou neopodstatněnost.
K projednání tudíž zbývá tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces v řízení podle ustanovení §330 tr. řádu a §83 trestního zákoníku.
Obecné principy spravedlivého procesu ve vztahu k řízení, zda se podmíněně odsouzený osvědčil podle §330 odst. 1 tr. řádu a §83 odst. 1 tr. zákoníku
V řízení o posouzení, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, tj. zda vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, nutno vzít v úvahu, že stěžovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení, jak bylo naznačeno již výše.
I když se v tomto následném řízení nejedná o rozhodování o vině a trestu ve smyslu čl. 40 odst. 1 Listiny, resp. o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy, nutno i na takové řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy (srov. nález ze dne 30. 5. 2006 sp. zn. I. ÚS 574/05, N 109/41 SbNU 357). Jedná se zejména o právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit (srov. nález ze dne 4. 9. 2002 sp. zn. I. ÚS 113/02, N 109/27 SbNU 213, a tam citovaná rozhodnutí. Skutkové a právní posouzení řádného života a vyhovění uloženým podmínkám je ovšem výlučnou věcí obecných soudů a Ústavní soud není povolán je nahrazovat svým vlastním hodnocením.
Ústavní soud z vyžádaného spisu shledal, že stěžovatel i jeho obhájce byli osobně přítomni na veřejném zasedání nalézacího soudu dne 8. 11. 2011 a mohli uplatňovat veškerá svá procesní práva. Z faxové zprávy předsedy senátu stížnostního soudu ze dne 2. 11. 2011 (č. l. 158) plyne, že rozhodnutí nalézacího soudu bylo obhájci doručeno již dne 18. 11. 2011, takže měl do nařízení neveřejného zasedání stížnostního soudu dne 6. 12. 2011 dostatek času k odůvodnění stížnosti; navíc mu předsedou senátu stížnostního soudu bylo umožněno vyjádřit se elektronicky (e-mailem) do 5. 12. 2011.
Ústavní soud z napadených rozhodnutí shledal, že nalézací i stížnostní soud svá skutková zjištění a z nich vyvozené právní závěry ohledně splnění podmínek pro rozhodnutí, že se uložený trest odnětí svobody vykoná, v souladu s požadavky spravedlivého procesu ve svých napadených rozhodnutích dostatečně odůvodnily; proto mu po celkovém posouzení spravedlivosti procesu nezbylo než konstatovat, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů nelze označit za "svévolná."
Porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo.
S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu