infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.06.2012, sp. zn. IV. ÚS 1757/12 [ usnesení / HOLLÄNDER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:4.US.1757.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:4.US.1757.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1757/12 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci sp. zn. 29 Co 873/2008 ze dne 14. února 2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel svou ústavní stížností napadá s tvrzením porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu v jeho výroku o nákladech řízení, jímž v daném dlouholetém řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, kdy věc sama byla postupně posuzována soudy všech stupňů (soudem odvolacím a dovolacím opakovaně) i Ústavním soudem, nebylo úspěšnému stěžovateli, jenž byl v postavení žalovaného, za použití §150 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. V podrobně rozvedených důvodech ústavní stížnosti, formálně splňující všechny zákonem stanovené náležitosti, stěžovatel po rekapitulaci průběhu dané věci, včetně obsahu postupně vydávaných rozhodnutí, dovolávaje se judikatury Ústavního soudu, z níž je citováno, včetně nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 165/11, jímž bylo v této věci vyhověno ústavní stížnosti stěžovatele vztahující se k posouzení věci samé, obsáhle oponuje závěru odvolacího soudu pokud jde o náklady řízení s tím, že použití ustanovení §150 o. s. ř. v daném případě s poukazem na průběh sporu a jeho okolnosti považuje za nespravedlivé, porušující shora označená základní práva. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud připomíná svou judikaturu (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 426/03, III. ÚS 259/02 a další), v níž dal najevo, že posouzení podmínek aplikace ustanovení §150 o. s. ř. v konkrétní věci je především záležitostí obecných soudů, na nichž je, aby uvážily, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu tohoto svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení využijí či nikoliv. Jak dále plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje tento nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další). Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl. Jakkoli třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že argumentace soudu o obtížném vymožení nákladů řízení stěžovatelem s ohledem na pobyt žalobců v cizině není argumentem právním, lze jinak z důvodů napadeného výroku dovodit, že soud k aplikaci ustanovení §150 o. s. ř. přistoupil proto, že se snažil zohlednit okolnosti průběhu celého řízení, včetně řízení předcházejícího kasačnímu nálezu Ústavního soudu ve věci samé. Ústavní soud tak uzavírá, že nepovažuje závěry odvolacího soudu v otázce nákladů řízení za porušující principy spravedlnosti a jeho rozhodnutí také nelze hodnotit jako rozhodnutí svévolné. Sám fakt, že stěžovatel se závěrem odvolacího soudu nesouhlasí, ještě nečiní z věci záležitost ústavněprávního charakteru. Ústavní soud tedy v daném případě porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shora označených neshledal, a proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. června 2012 Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:4.US.1757.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 1757/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 12. 6. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 5. 2012
Datum zpřístupnění 2. 7. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §150
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík náklady řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1757-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 74731
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23