ECLI:CZ:US:2012:4.US.1907.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1907/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky TEMPLUM-společenské hry s. r. o., IČ: 25776941, Radlická 49, 150 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Alenou Tulachovou, advokátkou se sídlem Šafaříkova 635/24, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2012 č. j. 32 Cdo 148/2012-174, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2011 č. j. 25 Co 4/2011-40 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. listopadu 2010 č. j. 26 C 353/2010-30, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv. Mělo se tak stát (v rozsahu relevantním pro posouzení ústavní stížnosti) tím, že Nejvyšší soud neaplikoval ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., čímž dle přesvědčení navrhovatelky "nesplnil své povinnosti" a "porušil zásady řízení". Navrhovatelka se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil a rozhodl, že náklady jejího právního zastoupení "zcela zaplatí stát".
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání navrhovatelky, když dospěl ústavně souladným způsobem k závěru, že je nepřípustné [§236 odst. 1, §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. ve spojení s §243a odst. 1 větou první, §243b odst. 5 větou první a §218 písm. c) o. s. ř.]. V tom rámci rovněž adekvátně vyložil, proč je vyloučena aplikace §237 o. s. ř., jehož se navrhovatelka dovolává. V daném případě totiž jednak nebylo dovoláním napadeno usnesení ve věci samé, jednak bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž žádné rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo.
Je takto zřejmé, že kasační návrh navrhovatelky ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti.
Ohledně návrhu na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2011 č. j. 25 Co 4/2011-40 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. listopadu 2010 č. j. 26 C 353/2010-30 promítá se potom stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí navrhovatelkou podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom navrhovatelce Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení §62 odst. 4, ani §83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2012
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu