ECLI:CZ:US:2012:4.US.2025.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2025/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Kratochvíl Jan World of logistics, s. r. o., se sídlem Zdice, Březová 6, zastoupené JUDr. Radkem Spurným, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Duchcov, Želénská 1291, směřující proti nákladovému výroku V. rozsudku Okresního soudu v Berouně č. j. 113 C 169/2009-85 ze dne 6. dubna 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces domáhala zrušení v záhlaví citovaného nákladového výroku.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 113 C 169/2009 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Berouně rozsudkem č. j. 113 C 169/2009-85 ze dne 6. dubna 2011 k žalobě společnosti Brož-cz, spol. s r. o. (dále jen "žalobkyně") o zaplacení částky 78.778,- Kč s přísl. uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni blíže specifikovaný úrok z prodlení ve výši 680,- Kč (výrok I.), blíže specifikovaný úrok z prodlení ve výši 514,- Kč (výrok II.) a blíže specifikovaný úrok z prodlení ve výši 129,- Kč (výrok III.), žalobu na zaplacení úroku z prodlení z částky 39.508,- Kč ode dne 12. srpna 2009 do dne 7. prosince 2009 zamítl (výrok IV.) a uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 26.880,- Kč (výrok V.). Před vynesením uvedeného rozsudku Okresní soud v Berouně usnesením č. j. 113 C 169/2009-39 ze dne 21. ledna 2009 řízení co do částky 78.778,- Kč zastavil, neboť žalovaná vzala co do této částky (tj. celé jistiny žalované pohledávky) žalobu zpět.
Stěžovatelka nesouhlasí s v záhlaví citovaným rozhodnutím o náhradě nákladů řízení a vyjadřuje domněnku, že soud nepostupoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení správně a v souladu se zákonem. Soud při svém rozhodnutí o nákladech řízení aplikoval podle stěžovatelky chybně ust. §142 odst. 3 a §146 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť nesprávně dovodil, že řízení muselo být co do požadavku na zaplacení jistiny Kč 78.778,- zastaveno pro chování stěžovatelky.
Soud konstatoval, že původní žaloba byla podána zcela důvodně, a následně přiznal úplnou náhradu nákladů řízení žalobkyni, protože tento byl podle jeho názoru neúspěšný pouze z nepatrné části. Stěžovatelka se však domnívá, že žalobkyně nebyla úspěšná ve více než padesáti procentech žalobního nároku, a proto měl soud postupovat v souladu s §142 odst. 2 a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělit, nebo vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Žaloba, na jejímž základě soud rozhodl, totiž měla obsahovat tři různé nároky, resp. tři faktury. Dvě z nich, faktury č. 5000902740 a č. 5000902520, znějící celkem na částku 39.270,- Kč, byly splatné ještě před podáním žaloby. Ovšem faktura č. 2000904184 na částku 39.508,- Kč nebyla podle stěžovatelky stěžovatelce nikdy doručena, nestala se tedy splatnou, a proto byla žaloba v části týkající se této žaloby podána předčasně, což stěžovatelka uvedla před soudem několikrát. Soud podle stěžovatelky uznal tuto argumentaci, když v odůvodnění zamítnutí úroků z prodlení z předmětné faktury za období ode dne 12. srpna 2009 do dne 7. prosince 2009 uvedl, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že uvedenou fakturu nebo upomínku stěžovatelce doručila. Proto měl podle stěžovatelky za to, že se stěžovatelka o splatnosti faktury dozvěděla až doručením faktury (stěžovatelka má zřejmě na mysli doručení žaloby), tedy dne 7. prosince 2009, ačkoli žaloba byla podána již dne 24. září 2009. Stěžovatelka uhradila celou jistinu hned, jak se o ní z žaloby, která jí byla doručena, dozvěděla.
Stěžovatelka nepopírá, že částku 39.270,- Kč, požadovanou žalobkyní na základě faktur č. 5000902740 a č. 5000902520, uhradila v jistině až po podání žaloby, a zavinila tím zastavení řízení v této výši. Co ale odmítá, je, že zavinila zastavení řízení co do výše 39.508,- Kč požadované žalobkyní na základě faktury č. 2000904184.
V souladu s §142 odst. 2 občanského soudního řádu tak podle stěžovatelky měl soud náhradu nákladů řízení buď poměrně rozdělit, nebo vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Výše uvedenou argumentaci podporuje podle stěžovatelky i nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 153/06, ve kterém Ústavní soud uvedl, že zásady upínající se k čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžadují, aby byl výrok o nákladech celkově souladný s průběhem řízení. Tak tomu však podle stěžovatelky v projednávaném případě nebylo.
Ústavní soud si pro posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Okresního soudu v Berouně jako účastníka řízení. Za Okresní soud v Berouně zaslal vyjádření předseda senátu 113 C JUDr. Tomáš Štindl.
Okresní soud v Berouně považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. O nákladech řízení podle jeho vyjádření bylo rozhodnuto souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, a to striktně podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, resp. v návaznosti na to, který účastník svým chováním zavinil, že řízení muselo být zastaveno.
Celá jistina pohledávky, sestávající ze tří různých plateb, byla podle vyjádření Okresního soudu v Berouně jednoznačně uhrazena až po podání žaloby, čemuž odpovídá následné zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby co do požadavku na zaplacení právě jistiny pohledávky. Podle Okresního soudu v Berouně tedy lze uzavřít, že žalobkyně byla v této části žaloby zcela úspěšná. Pouze v otázce příslušenství pohledávky ve výši 39.508,- Kč nebylo v průběhu řízení zjištěno, kdy přesně žalobkyně stěžovatelce doručila fakturu, kterou účtoval zmíněnou pohledávku, a soud tak vycházel z toho, že nejpozději se tak stalo dnem doručení žaloby, resp. tento den se stěžovatelka dozvěděla o splatnosti pohledávky. Okresní soud v Berouně však zdůraznil, že o její existenci musela stěžovatelka vědět již mnohem dříve, neboť smluvní přeprava byla žalobkyní skutečně vykonána a stěžovatelka tak musela vědět o povinnosti uhradit žalobkyni cenu přepravy. Z tohoto důvodu tak byl požadavek žalobkyně na zaplacení příslušenství z uvedené částky částečně zamítnut. To však podle vyjádření nic nemění na tom, že jistinu pohledávky stěžovatelka uhradila žalobkyni až po podání žaloby a brala-li tedy následně žalobkyně žalobu co do požadavku na zaplacení jistin zpět, učinila tak pro chování stěžovatelky. Tomu pak jednoznačně odpovídá napadený výrok o nákladech řízení, neboť žalobkyně ve věci nebyla úspěšná jen v nepatrné části.
Závěrem Okresní soud v Berouně navrhl, aby ústavní stížnost byla v celém rozsahu zamítnuta.
Ústavní soud vyjádření Okresního soudu v Berouně zaslal stěžovatelce k případné replice, avšak stěžovatelka Ústavnímu soudu repliku nezaslala.
Ústavní soud následně přezkoumal v záhlaví citované nákladové rozhodnutí, vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (viz nález sp. zn. I. ÚS 68/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 1. Nález č. 17). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou tedy samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo.
K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy sp. zn. IV. US 10/98, II. US 130/98, I. US 30/02, III. US 255/05, IV. US 131/08 a další); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti po výtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se pojí s argumentem, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech občanskoprávního řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces, dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny. Poněvadž nemůže jít o nic jiného, než o zpochybnění výkladu a aplikace práva, resp. příslušných procesněprávních ustanovení, uplatní se zásada, že o protiústavní výsledek jde tehdy, jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí shora zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
Ústavní soud dal navíc ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran řízení ve věci či zavinění zastavení řízení a podle toho také rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti.
V posuzovaném případě však Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Okresní soud v Berouně o nákladech řízení rozhodl podle náhledu Ústavního soudu v souladu s ust. §142 odst. 3 a §146 odst. 2 občanského soudního řádu a své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnil. Z tohoto odůvodnění je zřejmé, proč byly náklady žalobkyni přiznány, přičemž zdánlivý rozpor tohoto nákladového rozhodnutí s rozhodnutím o příslušenství žalovaných pohledávek, resp. jeho odůvodněním, Okresní soud v Berouně ve vyjádření k ústavní stížnosti dostatečně a logicky vysvětlil. Stěžovatelka k tomuto vyjádření a vysvětlení žádné stanovisko Ústavnímu soudu nesdělila a Ústavní soud uvedené vysvětlení akceptoval.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím soudu došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod stěžovatelky, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu