ECLI:CZ:US:2012:4.US.2278.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2278/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, Praha 5, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 181 EC 545/2010-37 ze dne 5. 4. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 19. 6. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud").
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem okresního soudu č. j. 181 EC 545/2010-37 ze dne 5. 4. 2012 bylo vyhověno žalobě stěžovatelky, právní nástupkyně společnosti FREEDOM Investment, s. r. o., a Dopravního podniku Ostrava, a. s., proti M. Z. (dále jen "vedlejší účastnice"), o zaplacení částky 1 008 Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu (výrok I.). Přestože byla stěžovatelka zcela úspěšná, okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), neboť tyto náklady nebyly stěžovatelkou vynaloženy účelně. Okresní soud v této souvislosti konstatoval, že v minulosti rozhodoval o třech žalobách stěžovatelky proti vedlejší účastnici o uhrazení nezaplaceného jízdného, přičemž vždy stěžovatelce přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Jelikož stěžovatelka odvozovala ve všech případech, včetně nyní projednávaného, svou aktivní legitimaci z téhož titulu (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2008), nic jí nebránilo, aby všechny své pohledávky vůči vedlejší účastnici uplatnila jednou žalobou. Pokud by tak stěžovatelka učinila, nyní uplatňované náklady by jí nevznikly.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že okresní soud aplikoval ustanovení §142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), zjevně nespravedlivě, jelikož nebylo v jejích možnostech žalovat "obě pohledávky" najednou. Při správě 10 000 pohledávek vůči černým pasažérům, které vznikají a jsou žalovány postupně, nelze rozumně očekávat, že stěžovatelka bude vyčkávat, zda některé osobě nevzniklo více pohledávek. Stěžovatelka důvodně předpokládala, že při jejím úspěchu ve sporu jí bude náhrada nákladů řízení přiznána, a to minimálně pokud jde o soudní poplatek ve výši 300 Kč; skutečnost, že stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů v jiném řízení, nemůže být důvodem pro posouzení nynějších nákladů jako neúčelně vynaložených. Stěžovatelka dále podotkla, že okresní soud nevzal v úvahu veškeré náklady, které jí v souvislosti se správou portfolia pohledávek vznikají, a že se jednalo o diskriminaci, neboť dopravním podnikům je právo na náhradu nákladů právního zastoupení běžně přiznáváno. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že jí nelze upírat právo usilovat o návratnost investice, kterou zakoupením předmětných pohledávek učinila, a že by soudy neměly podporovat stav, kdy je u bagatelních záležitostí trpěno porušování práva bez citelnějších následků pro osoby, které se takového protiprávního jednání dopouštějí. Způsob, jímž okresní soud rozhodl o nákladech řízení, neměl dle názoru stěžovatelky oporu v platné právní úpravě a odporoval principu právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, I. ÚS 1236/07, II. ÚS 2189/09, I. ÚS 257/05 a III. ÚS 1378/07 a na vyhlášku č. 64/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. Závěrem pak poukázala na skutečnost, že jí nebyl poskytnut prostor, aby se v řízení před okresním soudem mohla ke způsobu zamýšlené aplikace §142 občanského soudního řádu vyjádřit. Stěžovatelka měla za to, že vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky a právo na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, proto navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem výrok II. rozsudku okresního soudu č. j. 181 EC 545/2010-37 ze dne 5. 4. 2012 zrušil.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.
Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usnesení sp. zn. IV. ÚS 997/12 ze dne 3. 4. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citované rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Na věci nic nemění ani nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), neboť jak již Ústavní soud zdůraznil např. v usnesení sp. zn. IV. ÚS 844/12 ze dne 23. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v nálezu nabídnutá eventualita hodnocení náhradově nákladových rozsudečných výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" je toliko jednou z více ústavně akceptovatelných možností.
Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu