ECLI:CZ:US:2012:4.US.2603.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2603/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2012 č. j. 123 EC 481/2010-46, v řízení o zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a M. O. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a práva na soudní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky, zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.
2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka, právní nástupkyně Dopravního podniku Ostrava, a. s., se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Přestože byla stěžovatelka ve věci zcela úspěšná, Okresní soud v Ostravě jí rozsudkem ze dne 26. dubna 2012 č. j. 123 EC 481/2010-46 přiznal ve výroku II. nárok na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 2.229,60,- Kč. Nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení v plné výši okresní soud odůvodnil odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. 3923/11, kdy odměna za zastupování advokátem byla určena ve výši jednonásobku vymáhané částky. Konstatoval dále, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, jejíž návrh má podobu využitého vzoru, kde jsou měněny pouze identifikační údaje a její sepsání představuje spíše administrativní úkon.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Okresní soud ve svém rozhodnutí neodkázal na žádné zákonné ustanovení a nepostupoval tudíž ani dle diskrečního oprávnění na snížení nákladů řízení ve smyslu ustanovení §150 a §151 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Postup okresního soudu považuje stěžovatelka za svévolný a navíc dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1236/07, I. ÚS 257/05 a I. ÚS 191/06 a I. ÚS 3923/11 a na vyhlášku č. 64/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku II. zrušil.
II.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních sp. zn. IV. ÚS 985/12 ze dne 26. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1916/12 ze dne 30. 5. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Na věci nic nemění ani nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), neboť jak již Ústavní soud zdůraznil např. v usnesení sp. zn. IV. ÚS 844/12 ze dne 23. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v nálezu nabídnutá eventualita hodnocení náhradově nákladových rozsudečných výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" je toliko jednou z více ústavně akceptovatelných možností.
6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu