ECLI:CZ:US:2012:4.US.2706.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2706/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti SCANDISYSTEM, s. r. o., se sídlem 561 82 Klášterec nad Orlicí 120, zastoupené JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem, AK se sídlem Barcalova 2, 562 01 Ústí nad Orlicí, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011 čj. 9 Afs 23/2010-60 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud zamítl její kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2010 čj. 31 Ca 59/2009-30.
Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Ca 59/2009, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že správce daně, Finanční úřad v Žamberku, po provedené kontrole dodatečně doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty (dále i "DPH") za zdaňovací období srpen, září a prosinec roku 2005 v celkové výši 901 836 Kč. Správce daně neuznal sníženou sazbu DPH za zhotovení kanalizace, elektrické přípojky a čističky odpadních vod a z nároku na odpočet daně vyloučil částky (zdanitelná plnění) související s nákupem stavebních pozemků. Odvolání stěžovatelky Finanční ředitelství v Hradci Králové zamítlo. Stěžovatelka napadla rozhodnutí finančního ředitelství správní žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové jako nedůvodnou zamítl. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud vyložil, že předmětné elektrické a kanalizační přípojky a čistička odpadních vod jsou zařízeními ve smyslu §48 odst. 2 zákona o DPH z povahy věci s bytovým domem jistým způsobem pevně spojeny, což však samo o sobě neznamená, že jsou do nich jako jejich součást zabudovány. Vzhledem k tomu, že k technickému provedení stěžovatelka neuvedla nic konkrétního, co by nasvědčovalo opaku, Nejvyšší správní soud uzavřel, že důkazní břemeno ohledně povahy předmětných zařízení v daném případě neunesla. Nejvyšší správní soud se též plně ztotožnil se závěry správního soudu I. stupně v otázce odpočtu daně. Podotkl, že správce daně (stejně jako správní soud) byl oprávněn hodnotit budoucí záměr stěžovatelky a její úmysl již v okamžiku uplatnění daňového odpočtu, přestože k faktickému uskutečnění došlo až později; stěžovatelka nakoupila pozemky se záměrem vystavět na nich bytové domy a poté je prodat konečným uživatelům, tj. byla si vědoma toho, že zdanitelná plnění použije k uskutečnění plnění osvobozených od daně. Nejvyšší správní soud vyslovil přesvědčení, že i v takovém případě jsou daňové subjekty povinny dostát ustanovení §75 odst. 1 zákona o DPH, neboť v opačném případě by právní norma zcela postrádala smyslu.
V ústavní stížnosti stěžovatelka právním závěrům finančních orgánů a správních soudů týkajících se odpočtu daně oponovala a za využití argumentů jí již uplatněných v rámci správního a soudního správního řízení tvrdila, že ustanovení §75 odst. 1 zákona o DPH bylo aplikováno nesprávně, v rozporu se zásadou objektivity uznávané právem Evropských společenství; Nejvyššímu správnímu soudu vytkla, že se nezabýval ustanovením §78 zákona o DPH.
Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Stěžovatelka namítla porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. K obsahu práv tímto článkem garantovaných lze obecně připomenout, že právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ("právo na soud") je součástí širšího základního práva na spravedlivý proces zaručeného v hlavě páté Listiny. Toto základní právo, jehož součástí je mj. i záruka spravedlivého a veřejného projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a je realizováno tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána účastníku řízení možnost předstoupit před soud a předestřít mu svoje tvrzení v rozsahu, v jakém to pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vzneseném návrhu rozhodnout, ale své rozhodnutí také patřičně odůvodnit. Pojem spravedlivého soudního řízení je ve smyslu dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu, reflektující v tomto směru i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, po obsahové stránce vykládán tak, že jde především o právo na takové řízení, v němž je oběma jeho stranám zaručeno rovné zacházení, aby jedna vůči druhé nebyla neodůvodněně znevýhodněna. Porušení těchto záruk Ústavní soud v projednávané věci nezjistil. Žalobu stěžovatelky za přítomnosti právního zástupce stěžovatelky správní soud I. stupně věcně projednal a rozhodl o ní rozsudkem, proti kterému se stěžovatelka bránila opravným prostředkem, kasační stížností, o níž Nejvyšší správní soud meritorně rozhodl.
V projednávaném případě Ústavní soud zjistil, že výklad a aplikace dotčených právních norem, jak byly učiněny správními orgány, správní soudy potvrdily jako správné. Ústavní soud neposuzuje výklad a následnou aplikaci jednoduchého práva obecnými soudy a do procesu rozhodování obecných soudů zasahuje pouze, pokud by výklad zákona byl v extrémním rozporu s požadavky ústavnosti. Takový nedostatek však v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu neshledal, a proto jeho rozhodnutí, zohledňující individualitu postupu stěžovatelky, respektoval. Maje toto rozhodnutí za ústavně bezchybné, může na jeho obsah Ústavní soud v dalším odkázat.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu