ECLI:CZ:US:2012:4.US.32.12.1
sp. zn. IV. ÚS 32/12
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. B., právně zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Opava, Hauerova 3, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 23. června 2010, č.j. 3 T 140/2006-672, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2011, č.j. 4 To 215/2010-741, a Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2011, č.j. 5 Tdo 1189/2011-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odstavcích 1, 2 a 3 písmeno b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 14 odstavcích 1 a 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky; rovněž měl být zkrácen v právu na presumpci neviny, zakotveném v čl. 40 odstavci 2 Listiny.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odstavce 1 trestního zákoníku, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl. Následně napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal napadená rozhodnutí, uvedl výčet práv, jež měla být zasažena, dovodil zachování lhůty k podání ústavní stížnosti a navrhl zrušení napadených rozhodnutí. Závěrem uvedl, že bližší odůvodnění ústavní stížnosti bude provedeno jeho právním zástupcem do 14 dnů. Do dnešního dne však žádné doplnění Ústavnímu soudu doručeno nebylo.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 3 T 140/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl, v čem měl citovaný zásah spočívat.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
V projednávaném případě stěžovatel neuvedl vůbec nic, co by svědčilo o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Jak je z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu nalézacího soudu patrné, obecné soudy se věcí zabývaly důkladně a řádně, postupovaly zcela v souladu s procesními předpisy, a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu, což řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu