ECLI:CZ:US:2012:4.US.344.12.1
sp. zn. IV. ÚS 344/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel MUDr. I. V., zastoupený JUDr. Klárou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem na adrese Praha 2, Španělská 6, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - postupu Obvodního soudu pro Prahu 2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. ledna 2012, se stěžovatel podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud 1/konstatoval, že na soudním jednání konaném dne 19. prosince 2011 došlo ze strany Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") k porušení Úmluvy o právech dítěte, 2/ konstatoval, že se strany obvodního soudu dochází k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces, 3/ zakázal obvodnímu soudu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikázal, aby JUDr. Zuzana Šmídová byla vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené obvodním soudem pod sp. zn. 16 P 41/2009. Ústavní stížnost spojil stěžovatel jednak s návrhem na vydání předběžného opatření ve smyslu ustanovení §80 zákona o Ústavním soudu, spočívajícího v zákazu obvodnímu soudu pokračovat v dalších zásazích do ústavně zaručených lidských práv stěžovatele a nezletilé K. V. a v rozhodnutí, že soudkyně obvodního soudu JUDr. Zuzana Šmídová je vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 16 P 41/2009, a dále s návrhem, aby ústavní stížnost byla projednána urgentně. Stěžovatel rovněž navrhl, aby mu byla přiznána úhrada nákladů za právní zastupování před Ústavním soudem.
Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že dne 19. prosince 2011 se u obvodního soudu konalo v řízení o úpravě poměrů k nezletilé K. V., ústní jednání, na kterém předsedkyně senátu připustila, aby se tohoto jednání zúčastnila i nezletilá, a to i přes námitku ze strany stěžovatele a jeho právní zástupkyně. Stěžovatel má za to, že předsedkyně senátu porušila svoji povinnost jednat hlavně v zájmu nezletilé tím, že byla ochotná ji vystavit velmi stresové situaci, kterou bezpochyby soudní jednání, ve kterém proti sobě stojí jako strany sporu rodiče nezletilé, je. Podle názoru stěžovatele je nepřípustné, aby předsedkyně senátu nadále projednávala předmětnou věc. Podle tvrzení stěžovatele tak postupem obvodního soudu byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
Stěžovatel v ústavní stížnosti dále uvedl, že proti postupu předsedkyně senátu ve věci podala jeho právní zástupkyně dne 19. prosince 2011 stížnost k předsedovi obvodního soudu. Přípisem místopředsedkyně obvodního soudu ze dne 16. ledna 2012 bylo sděleno, že to, zda soudkyně bude jednat v přítomnosti nezletilé, či zda jednání odročí, závisí na jejím rozhodnutí a na jejím dalším postupu ve věci. K tomu stěžovatel uvedl, že dne 19. prosince 2012 rovněž vznesl námitku podjatosti ve věci rozhodující soudkyně, přičemž Městský soud v Praze jako soud nadřízený obvodnímu soudu neshledal důvody pro vyloučení soudkyně.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že z části jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a z části o návrh zjevně neopodstatněný.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, umožňující jeho meritorní projednání, přičemž shledal, že tomu tak není.
Ve vztahu k části petitu označené pod bodem 3/ Ústavní soud konstatuje svoji nepříslušnost k jejímu projednání. Dle ustanovení čl. 87 Ústavy je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti přitom požaduje, aby Ústavní soud přikázal, aby JUDr. Zuzana Šmídová byla vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené obvodním soudem pod sp. zn. 16 P 41/2009. Ústavní soud dovodil, že tato část projednávaného návrhu nespadá pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu ustanovení §87 Ústavy oprávněn rozhodovat.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. K tomu je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti, který nemůže sám měnit ani překročit. Stěžovatel v projednávané věci podal ústavní stížnost proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, ke kterému mělo dojít tím, že jednání obvodního soudu konaného dne 19. prosince 2011 se účastnila i nezletilá dcera stěžovatele.
Pojem tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je pak nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. prosince 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95, N 78 SbNU r. 1996, sv. 4, str. 243).
Standardní zásadou rozhodovací praxe Ústavního soudu je, že jeho možnosti zasáhnout do procesů vedených obecnými soudy jsou - v případě tvrzeného jiného zásahu orgánu veřejné moci - omezeny na situace, kdy takový zásah (nečinnost) dosud
trvá a je aktuální (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. května 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96, N 62 SbNU r. 1998, sv. 8, str. 119). Jak vyplývá ze samotného tvrzení stěžovatele, tato podmínka úspěchu ústavní stížnosti splněna není a tvrzený zásah nelze posoudit jinak než jako zjevně neopodstatněný.
Z důvodů výše uvedených Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout z části podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a z části podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný
K návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření podle ustanovení §80 zákona o Ústavním soudu lze konstatovat, že má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit; pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku není třeba.
O žádosti stěžovatele o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle §39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) rovněž nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
Pokud jde o požadavek stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před Ústavním soudem dle ustanovení §83 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud konstatuje, že tuto náhradu lze přiznat jen za předpokladu, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Ústavní soud nemohl tedy vyhovět ani tomuto návrhu, neboť sama ústavní stížnost byla odmítnuta, takže zákonné podmínky ustanovení §83 zákona o Ústavním soudu nejsou splněny.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. dubna 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu