ECLI:CZ:US:2012:4.US.3816.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3816/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky K. K., právně zastoupené advokátem Mgr. Alešem Čápem, Divadelní 1604/8, Jihlava, proti rozhodnutí Městského úřadu ve Varnsdorfu ze dne 6. 11. 2008 č. j. OSA/24262/2008 94/2008 a ze dne 8. 12. 2008 č. j. VÚ/27201-08/78-2008/VesHa, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2011 č. j. 15 A 70/2010-96 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2012 č. j. 2 Ans 6/2011-136, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 4. 10. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených aktů veřejné moci.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že se narodila dne X.X.XXXX v N. Tak je její rodiště zapsáno v rodném listu. Přesto státní orgány tvrdí, že se narodila v R. Stěžovatelka bude vždy, za všech okolností, považovat za své místo narození N. Postup státních orgánů, které jí vnucují jiné místo narození, vede stěžovatelku k neúctě vůči státním orgánům České republiky. Otázka, která je předmětem ústavní stížnosti, se podle odhadu stěžovatelky týká několika tisíc občanů České republiky. Uvádění jiného místa narození, než jaké má stěžovatelka uvedeno v rodném listu, stěžovatelku hluboce uráží a považuje to za diskriminaci. Stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem Nejvyššího správního soudu, že místo narození nemůže být považováno za údaj, kterým by byla určována totožnost stěžovatelky ve smyslu osobnostních práv. Závěrem stěžovatelka navrhuje, aby byla věc projednána plénem Ústavního soudu.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257), což se však v uvedeném případě nestalo.
Dle náhledu Ústavního soudu se dotčenou věcí podrobně zabýval již Nejvyšší správní soud a na odůvodnění jeho rozsudku lze v podrobnostech zcela odkázat.
Navrhuje-li stěžovatelka, aby byla její věc projednána Plénem Ústavního soudu, nutno konstatovat, že pro tento procesní postup nejsou splněny zákonné předpoklady vycházející z ustanovení §11 zákona o Ústavním soudu.
Závěrem lze poukázat na skutečnost, že Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky upravovat řízení, která proběhla před obecnými soudy a dohledávat jakákoliv pochybení či nezákonnosti napadených rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody, což se však dle mínění Ústavního soudu v předmětném případě nestalo.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu