ECLI:CZ:US:2012:4.US.556.10.1
sp. zn. IV. ÚS 556/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky PB - CENTRUM spol. s r. o., Mírové náměstí 37, Ústí nad Labem, právně zastoupené advokátkou JUDr. Miloslavou Coufalovou, Pařížská 227/20, Ústí nad Labem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 8 Afs 39/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 26. 2. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala zrušení rozhodnutí Celního ředitelství v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2008 č. j. 6717-2/08-060100-21, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti platebnímu výměru Celního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 1997 č. j. 63-8555/97, ukládající jí povinnost uhradit clo a DPH ve výši 1.302.902,- Kč.
Stěžovatelka je toho názoru, že ve vztahu ke státu žádné nedoplatky nemá, neboť v roce 1996 zaplatila po jednání s celníky, dle jejich pokynů dlužné clo v celní agentuře. V roce 1997 pak vydal celní úřad sporný platební výměr, který považuje stěžovatelka za nicotný právní akt, neboť byl vydán bez náležitého objasnění skutkového stavu věci. V předmětném případě došlo ke ztrátě správního spisu a samotná činnost celníků byla předmětem trestního řízení. Platební výměr byl dle náhledu stěžovatelky vydán bez toho, aniž by bylo postaveno na jisto, kterou právní úpravou se mají správní orgány řídit. Vzhledem k okolnostem případu je třeba ve věci rozhodující správní orgán považovat za neobjektivní. Celní orgány nezajistily pořádek na svém pracovišti, umožnily, aby bylo zasahováno do spisu, aby došlo ke zneužití celního razítka. Stěžovatelka plnila vůči státu vše, co plnit měla a pouze a jedině v důsledku trestné činnosti zaměstnanců celního úřadu, na kterou upozornila, je na ní požadováno, aby plnila svoji celní povinnost opakovaně. Stěžovatelka rozporuje též tu skutečnost, že jako poškozená nebyla připuštěna do souvisejícího trestního řízení a nebylo též řádně rozhodnuto o jejím návrhu na obnovu řízení. Vzhledem k tomu, že celé správní řízení je zatíženo celou řadou vad, nedostatků a pochybení, je třeba vydaný platební výměr považovat za nicotný právní úkon, čehož se stěžovatelka v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhala.
III.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 40). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR); ani skutečnost, že se obecné soudy opřely o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281).
V předmětné ústavní stížnosti stěžovatelka relativně obsáhle vylíčila některé okolnosti týkající se vydání sporného platebního výměru, který je dle jejího mínění třeba považovat za nicotný právní akt, neboť jeho vydání předcházela celá řada nestandardních a protiprávních postupů ze strany správních orgánů. V souvislosti s uvedeným Ústavní soud konstatuje, že podstatou ústavní stížnosti je z jeho hlediska posouzení ústavnosti rozsudku Nejvyššího správního soudu, který se zabýval otázkou nicotnosti sporného platebního výměru.
Nejvyšší správní soud se v napadeném rozsudku zabýval především tím, zda mělo na základě návrhu stěžovatelky dojít ke zrušení platebního výměru z titulu zřejmých omylů a nesprávností tak, jak to má na mysli ustanovení §56 odst. 1 písm. a) daňového řádu, neboť daňová povinnost byla stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit.
V předmětném případě se tedy Nejvyšší správní soud nezabýval otázkou zákonnosti řízení předcházející vydání platebního výměru, ale toliko případnou existencí nezhojitelných vad, jež by měly za následek nicotnost napadeného rozhodnutí. Stejně tak se věnoval i stěžejní námitce, podle níž stěžovatelka nebyla osobou povinnou platit clo - zde je třeba vyjít z toho, že daňová či celní povinnost je nepřenosná. Skutečnost, že stěžovatelka uhradila celní dluh agentuře Mercurius, ji nemůže zbavit povinnosti dostát svým závazkům vůči státu.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení stěžovatelka namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu