ECLI:CZ:US:2013:1.US.1009.13.1
sp. zn. I. ÚS 1009/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. května 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky I. J., zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Huťská 1383, 272 01 Kladno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012 sp. zn. 6 Tdo 1269/2012, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2012 č. j. 10 To 237/2012-346 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. března 2012 č. j. 2 T 17/2011-320, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v její trestní věci. Tvrdila, že jimi došlo k dotčení jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle blíže rozvedeného odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že se obecné soudy oproti obžalobě odchýlily od vymezení skutku natolik, že došlo k porušení zásady totožnosti skutku a v důsledku toho k porušení práva navrhovatelky na obhajobu. Proto se navrhovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak se podává z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud na argumentační tvrzení navrhovatelky náležitě a přiléhavým způsobem reagoval, přičemž se v odůvodnění - se současným odkazem na názory doktríny i soudní rozhodovací praxe - vypořádal takto i s námitkami vznášenými navrhovatelkou v ústavní stížnosti, včetně promítnutí parametrů spjatých se zásadou totožnosti skutku do konkrétních poměrů posuzované trestní věci. Potud je zřejmé, že ústavní stížnost navrhovatelky, a to i z pohledu Nejvyšším soudem odkazované judikatury Ústavního soudu, vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti.
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu